12 C 174/2022-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6.10.2022 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 13 434 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] to dne 11.10.2021. Na základě uzavřené smlouvy žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalobce posoudil úvěru schopnost žalovaného. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 630 Kč, poplatku za službu klidné spaní ve výši 110 Kč, poplatku za službu presto ve výši 165 Kč, poplatek za informační SMS servis ve výši 29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 140,30 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 575 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 13 434 Kč od 11.11.2021 do 8.2.2022. Žalovaný od uzavření smlouvy neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 11.10.2021, jejím předmětem byl úvěrový limit ve výši 10 500 Kč, úvěr se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatky za vybrané volitelné služby ve výši 110 Kč měsíčně za službu klidné spaní, ve výši 165 Kč za službu presto a ve výši 29 Kč měsíčně za informační SMS servis. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 13 434 Kč formou jedné splátky splatné ke dni 10.11.2021. Celková výše poplatku za sjednání úvěru činila 2 630 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému dne 11.10.2021 částku 10 500 Kč. Dle autorizace ověření totožnosti byla totožnost spotřebitele ověřena prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu žalovaného. Z fotografií soud zjistil, že žalobce disponoval občanským průkazem žalovaného. Dle dokumentu„ identifikované příjmy“ činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 30 533 Kč. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti byl výpočet úvěruschopnosti proveden dne [číslo] a bylo vycházeno z toho, že žalovaný bydlí v domácnosti sám, sám hospodaří, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 5 000 Kč, příjmy 30 533 Kč, příjmy uvedené žalovaným 30 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 6 360 Kč a rezerva 500 Kč. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty. Smluvní podmínky a výši poplatků soud zjistil ze sazebníku platného od 1. 9. 2020, všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 8. 2020, obecných principů posuzování a filozofie společnosti a souhlasu se zpracováním osobních údajů. Předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Odeslání výzvy žalovanému bylo prokázáno podacím lístkem. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil. Jako důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalobce předložil sdělení o identifikovaných příjmech, dle kterého byl příjem ověřen a činil 30 533 Kč, a výpis o posouzení úvěruschopnosti, dle kterého žalovaný hospodaří sám, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 6 360 Kč, měsíční příjem 30 533 Kč. Z předložených důkazů však soud nevzal tvrzení žalobce o řádném prověření úvěruschopnosti za prokázané. Oba dokumenty jsou pouze souhrny vytvořené žalobcem, žádný ze zadaných údajů není nijak objektivně podpořen listinami pocházejícími od žalovaného (například výpisem z účtu, mzdovým listem a podobně). S ohledem na relativně nízkou výši jistiny po žalobci samozřejmě nelze spravedlivě požadovat, aby prováděl rozsáhlé šetření poměrů žalovaného, avšak lze požadovat, aby alespoň některý ze stěžejních ukazatelů hodnověrně prokázal, dožaduje-li se svého nároku žalobou. 8. K jednání, kde by soud žalobci poskytl potřebná poučení, že je povinen prokázat své tvrzení, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, se žalobce nedostavil, jen z důvodu poučení soud není povinen jednání odročit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Lze uzavřít, že žalobce neunesl břemeno důkazní o tom, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudil. Soud proto shledal smlouvu o úvěru dle ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužných poplatků a poměrné části zákonného úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty, zamítl a uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 10 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Lhůtu pro zaplacení dlužné částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení by činily 2 252 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný v 78 %, žalovaný v 22 %. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 56 %, tj. ve výši 1 261,12 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.