14 C 111/2022-38 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 37 202 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, podle které mu poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok ve výši 14 992 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Žalovaný měl vše vrátit v 24 měsíčních splátkách po 1 958 Kč. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Žalovaný uhradil pouze 10 390 Kč. Žalobce se nyní domáhá jistiny ve výši 17 534 Kč, úroku 10 168 Kč, poplatku 9 500 Kč a dále úroky z prodlení a úroky ve výši 18,98% ročně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval bez přítomnosti žalovaného, který se na doručené předvolání nedostavil, o odročení nepožádal, svou nepřítomnost neomluvil (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 24.4.2019 smlouvu o úvěru [číslo] podle které bylo žalovanému vyplaceno 20 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem 46 992 Kč, když navýšení činil úrok ve výši 14 992 Kč, administrativní poplatek 12 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 60,73% ročně, RPSN 162,27% Uvedenou sumu se žalovaný zavázal splácet v 24 měsíčních splátkách po 1 958 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněz i dohodnutých splátek vypsány rukou. Při neplacení měl věřitel právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Dne 25.4.2019 byla žalovanému zaslána částka 20 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu). Věřitel zjišťoval příjmy žalovaného a jeho výdaje, v rámci tohoto zjištění je uvedeno, že žalovaný již splácí půjčky ve výši 13 000 Kč měsíčně, jeho mzda činí 26 000 Kč měsíčně, hradí výživné 2 000 Kč měsíčně a za bydlení 4 000 Kč měsíčně. (zjištěno z karty zákazníka). Věřitel postoupil dluh na žalobce, žalovanému to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení, podacího lístku). Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího lístku). 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle § 2395 obč. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 11. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ účinného k datu uzavření smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Rozsudek soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, věc C -679/18, OPR Finance s.r.o. proti GK uvádí ve svém výroku: Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch úvěru částku 10 390 Kč. 14. S ohledem na rozhodnutí soudního dvora, citované v odstavci 12 soud posuzoval, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného dostatečně tak, aby posoudil možnost žalovaného úvěr splácet. Tuto svou povinnost věřitel dle zjištění soudu porušil. Již z údajů, které žalovaný sám uvedl je zřejmé, že v době uzavření smlouvy byl zatížen velkým množstvím splátek – polovinu svého výdělku platil na splátky jiných úvěrů. Za této situace bylo velmi riskantní umožnit žalovanému další úvěr, nadto s velmi vysokými úroky a neodůvodněným administrativním poplatkem. K těmto položkám se dále soud nebude vyjadřovat, neboť má smlouvu za neplatnou z důvodu nedostatečného zjištění úvěruschopnosti žalovaného. tento korektiv je pak nutno uplatnit bez ohledu na to, že se jej spotřebitel nedovolal, viz. odstavec 12. 15. Žalovaný je tedy povinen zaplatit pouze jistinu, tedy 9 620 Kč, ve zbytku byla žaloba zmítnuta. 16. Žalobce požadoval po žalovaném zákonný úrok z prodlení a to od 26.4.2021, na což má právo dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř., neboť úspěch žalobce byl nižší než poloviční a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.