17 C 181/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 34 591,73 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze dvou smluv o úvěru, a to částky 23 925,11 Kč (sestávající z jistiny úvěru ve výši 22 425,11 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč) ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2019, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč, a částky 10 666,62 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 166,62 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč) ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2019, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 15. 12. 2019 prostřednictvím [anonymizováno] banky, jejím předmětem byl úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 60 měsíčních splátkách spolu s úroky ve výši 15,70 % ročně. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr na částku 27 000 Kč za splatný ke dni 20. 12. 2021 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 25. 10. 2019 prostřednictvím [anonymizováno] banky, jejím předmětem byl úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách spolu s úroky ve výši 16,60 % ročně. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr na částku 25 000 Kč za splatný ke dni 20. 12. 2021 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Smluvní podmínky a poplatky soud zjistil z všeobecných obchodních podmínek ze dne 1. 11. 1999 se zpracovanými změnami a dodatky, produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1. 6. 2011, všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 10. 2017 a sazebníku poplatků platného od 1. 9. 2013. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022, dohody ze dne 14. 6. 2022, přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávek právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému sdělením ze dne 29. 6. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Soud však při posuzování nároků ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele (přiměřeně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, zda a jak jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). S ohledem na to, že žalobce ani u jedné smlouvy nijak netvrdil ani řádně neprokázal, že jeho právní předchůdce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, soudu nezbylo, než smlouvu o úvěru hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou právě z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce nesplnil své povinnosti poskytovatele úvěru a před uzavřením smluv neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru proto byl žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalobce však dále nijak netvrdil ani neprokázal, kolik žalovaný na dluh celkem uhradil. Žalobce pouze uvedl, že dlužné jistiny činí 22 425,11 Kč a 9 166,62 Kč. To však bez dalšího neznamená, že žalovaný uhradil rozdíl mezi těmito částkami a původně poskytnutou jistinou, vyplývá-li i ze smluv samotných, že splátkami bude hrazeno na úroky i na jistinu (tedy žalovaný zcela jistě uhradil více, než činí rozdíl mezi těmito částkami a původně poskytnutými jistinami). S ohledem na to, že v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, kolik žalovaný na tyto své dluhy celkem uhradil, a proto nebylo možné dojít k závěru, kolik činí dlužné jistiny po odečtení plateb, soudu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout. Soud nepřehlédl, že žalobce žádal, shledá-li soud žalobcem dosud tvrzené skutečnosti nedostatečnými, aby bylo jednání odročeno a žalobce byl vyzván k jejich doplnění. Příslušná poučení dle ust. § 118a o.s.ř. však soud poskytuje pouze při jednání a není oprávněn ani povinen účastníkům sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.