5 C 325/2021-49 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 25.536 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne [datum]. Na základě této smlouvy byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce žalovanému částka 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč. Dále si žalovaný ve smlouvě zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 360 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze 1.824 Kč. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 12.4.2023, ke kterému byli řádně předvoláni oba účastníci. Žalovaný zásilku obsahující předvolání k jednání spolu se žalobou převzal do vlastních rukou dne 15.2.2023, zástupce žalobce předvolání k jednání převzal dne 14.2.2023. Dne 11.4.2023 zástupce žalobce požádal o odročení jednání, neboť se mu přes veškeré úsilí nepodařilo zajistit substituční zastoupení z důvodu kolize spolupracujících advokátů v [obec] a okolí. Žalovaný se k jednání nedostavil, nepožádal o odročení jednání a svou účast neomluvil. Soud postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., podle kterého nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka. Vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud hodnotí žádost žalobce o odročení jednání doručenou soudu dne 11.4.2023 z důvodů, které tam jsou popsány, jako nikoliv včasnou, neboť takové důvody musely být žalobci známy již v době předchozí, když předvolání k jednání bylo zástupci žalobce doručeno dne 14.2.2023. Žalovaný nepožádal o odročení jednání, neomluvil se - soud tedy projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti obou účastníků. 3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 22.7.2019 soud zjistil, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 3.000 Kč a s administrativním poplatkem ve výši 3.000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč a s poplatkem za pojištění 360 Kč. Celkovou částku 27.360 Kč měl uhradit v 60 týdenních hotovostních splátkách po 456 Kč. V bodě 1.4 smlouvy o úvěru je sjednána zápůjční úroková sazba s tím, že v případě smlouvy na 60 týdnů, tj. 60 splátek, činí 32,15 % ročně. RPSN činí 215 %. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného (zjištěno z karty zákazníka). Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.2.2021. Výzvou ze dne 13.5.2021 žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle ustanovení § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Žalobce vedle dlužné jistiny po žalovaném požadoval zaplacení dlužné částky administrativního poplatku za poskytnutí úvěru a odměnu za hotovostní inkaso splátek a dále poplatek za pojištění. Úvěr činil celkem 15.000 Kč, za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 9.360 Kč, tedy poplatek za poskytnutí úvěru činil více než 60 % jistiny bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr. Dle ustanovení § 1813 věty první občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Smlouva byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ustanovení § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že veškerá ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši přesahující 60 % jistiny úvěru je pro nepřiměřenost výše poplatků ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto ujednání o těchto poplatcích posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele a žalobu v této části zamítl. 7. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 15.000 Kč, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Soud vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích uložil žalovanému zaplatit dlužnou část jistiny a úroku - to vše ponížené o uhrazené platby ve výši celkem 1.824 Kč. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 16.176 Kč (15.000 Kč + 3.000 Kč úrok - zaplacená částka 1.824 Kč). Dlužná částka byla žalovanému uložena k zaplacení spolu se sjednaným (požadovaným) úrokem a se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Rozdíl žalobcova úspěchu a neúspěchu v této věci činí 26 % a v této výši tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů v této věci se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.022 Kč, z částky 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako třech paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč a náhrada nákladů je zvýšena dle ustanovení § 137 o.s.ř. o 21 % DPH. Celková náhrada nákladů řízení představuje částku 2.474 Kč, část náležející žalobci ve výši 26 % činí částku 643 Kč a dle ustanovení § 149 o.s.ř. je žalovaný ji zaplatit k rukám zástupce žalobce. 9. Lhůtu k plnění ve výroku I. a III. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že dle ustanovení § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení nahradit k rukám zástupce žalobce.