5 C 49/2023-43 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu 25. 1. 2023 se žalobce domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci celkem 67 455 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako zaměstnanec žalobce provedl služební platební kartou výběry hotovosti a přímé platby, u nichž nedoložil jejich vynaložení na oprávněné náklady související s výkonem jeho práce. Celkový dluh vzniklý neoprávněnými výběry z účtu žalobce ke dni 31. 12. 2021 činil 55 414 Kč. Žalobce s žalovaným opakovaně jednal, žalovaný byl vyzván k úhradě upomínkou, avšak tuto částku žalobci neuhradil. Žalovaný byl v době podání žaloby v oddlužení, ale všechny pohledávky žalobce vůči žalovanému vznikly až v roce 2021, tedy v průběhu oddlužení a na tyto pohledávky se nevztahuje omezení ohledně jeho vymáhání. Dalším nárokem uplatněným žalobou je náhrada za svěřené nářadí – svářečku S30, čímž byla žalobci způsobena škoda ve výši 5 065 Kč. Svářečka dle tvrzení žalobce v žalobě byla pořízena v roce 2015 za částku 43 404 Kč bez DPH. Žalovaný písemně potvrdil přehled vráceného nářadí, včetně údaje o chybějící svářečce, k jejímu vydání byl vyzván upomínkou z 15. 2. 2022. Žalovaný dále využil se souhlasem žalobce firemní vozidlo pro soukromé účely formou pronájmu. [příjmení] [jméno] ujel [číslo] km a vozidlem Octavia 695 km, tedy celkem [číslo] km. Cena za kilometr byla vnitřní směrnicí stanovena na 4 Kč za km, včetně DPH, žalovaný počet kilometrů písemně odsouhlasil dne 4. 1. 2021. Za užívání vozidel byla žalovanému vystavena faktura na částku 6 976 Kč, kterou neuhradil, ač k její úhradě byl vyzván upomínkou ze dne 15. 2. 2022. 2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor. V něm uvedl, že sice u žalobkyně převzal svěřené nářadí – svářečku, ovšem při plnění pracovních úkolů ji používal on i další zaměstnanci, kteří mu svářečku nevrátili, dle žalovaného také svářečka nemá hodnotu 5 065 Kč. Svářečka byla značně poškozená dlouhodobým užíváním. Žalovaný také připouští, že obdržel od žalobce jako svého zaměstnavatele platební kartu, ale tuto kartu dle svého tvrzení nepoužil na úhradu kupní ceny soukromého nákupu. Žalovaný proto navrhuje žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti: 4. Z pracovní smlouvy ze dne 25. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný nastoupil počínaje dnem 26. 3. 2021 do práce u žalovaného s místem výkonu práce [ulice a číslo], [obec] jako pomocný svářeč, když pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 17. 12. 2021. 5. Z tvrzení žalobce obsažených v žalobě, z vyjádření žalovaného a z detailních dokladů o bankovních transakcích, tedy platbách a výběrech kartou žalovaného z účtu žalobce (v bance je identifikuje [variabilní symbol]) soud zjistil, že výběry hotovosti a přímé platby, u nichž žalovaný nedoložil jejich vynaložení na oprávněné náklady související s výkonem jeho práce, činí částku vyšší, než která je žalobce požadována (dle výpočtu soudu se jedná o částku přesahující 74 000 Kč). 6. Z faktury č. [anonymizováno] vystavené 31. 3. 2015 soud zjistil, že žalobce zakoupil 3 ks vrtačky s příslušenstvím celkem za částku 43 404 Kč bez DPH, jednotková cena činila 13 215,75 Kč. Z vyjádření žalovaného soud zjistil, že svářečku převzal pro plnění pracovních úkolů, ale tuto svářečku používalo pro plnění pracovních úkolů několik zaměstnanců. Dle tvrzení žalovaného byla svářečka dlouhodobým používáním značně poškozena. Žalobce ke stanovení hodnoty svářečky nenavrhl znalecké dokazování, které by bylo náročnější než hodnota svářečky, navrhl stanovit hodnotu svářečky volnou úvahou a snížit jí například na částku 2 000 Kč. Dále žalobce uvedl při jednání, že nemá k dispozici písemné potvrzení o převzetí svářečky právě žalovaným a ponechal na úvaze, zda tento nárok vypustí nebo sníží. 7. Z knihy jízd služebního vozidla Škoda Fabia [anonymizováno] [číslo] a Škoda Octavia [anonymizováno] [číslo], z odsouhlasení počtu ujetých kilometrů podepsaného žalovaným, z faktury č. 2021 ve spojení se směrnicí č. 03- 2021 platné od 1. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný si zapůjčil služební automobil v souladu se směrnicí z 1. 4. 2021, dle které byla stanovena cena za 1 km bez DPH částkou 4 Kč. Se zapůjčenými automobily najel celkem 1744 km, což potvrdil i svým podpisem a za užívání vozidel byla žalovanému vystavena faktura na částku 6 976 Kč, kterou žalovaný ani na výzvu neuhradil. Žalobou uplatněný nárok žalovaný v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu nezpochybnil. 8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení zákoníku práce platného a účinného v době trvání pracovního poměru žalovaného u žalobce, tedy v průběhu roku 2021. Podle ustanovení § 250 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným poručením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle ustanovení § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný v rámci pracovního poměru převzal služební platební kartu, ze které prováděl výběry hotovosti a přímé platby, přičemž u některých plateb a výběrů hotovosti nedoložil jejich vynaložení na oprávněné náklady související s výkonem jeho práce. Z detailního přehledu všech plateb a výběrů, které provedl žalovaný v období od 7. 6. 2021 do 14. 12. 2021 je zřejmé, že výše částek, které byly žalovaným použity, a nebyla doložena souvislost těchto plateb nebo výběrů s jeho pracovním poměrem, přesahuje žalovanou částku. Soud proto žalobě s odkazem na ustanovení § 250 a § 257 zákoníku práce, zcela vyhověl. 9. Soud žalobě vyhověl i ohledně částky 6 976 Kč, kterou žalovaný ani nesporoval, jedná se o platbu na základě smluvního ujednání mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem o zapůjčení, sice služebního vozidla, ale pro soukromé účely. Vyúčtovaná částka odpovídá smluvnímu ujednání mezi účastníky i směrnici, která byla žalobcem jako zaměstnavatelem vydána. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě zcela vyhověno. 10. Další nárok na zaplacení nevrácené svářečky soud posoudil podle ustanovení § 255 odst. 1 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení je zaměstnanec povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. K založení odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí, musí být splněny určité zákonné předpoklady, a to potvrzení o převzetí svěřeného předmětu, škoda ve formě ztráty svěřeného předmětu a zavinění, které se předpokládá. Žalobce nepředložil písemné potvrzení o převzetí svářečky, žalovaný sice připouští, že svářečku převzal, ovšem s ním svářečku užívali i další zaměstnanci žalobce. Soud proto dovodil, že nebylo zcela prokázáno, komu byla svářečka na základě písemného potvrzení svěřena a sporná zůstává také hodnota této svářečky. Výsledky provedeného dokazování je zcela v rozporu s tvrzením žalobce obsaženým v žalobě, který deklaruje, že hodnota nové svářečky pořízené v roce 2015 činila 43 404 Kč bez DPH, když soudu předložená faktura svědčí o tom, že hodnota nové svářečky činila 13 215,75 Kč bez DPH. Je zřejmé, že pokud byla svářečka od roku 2015 používána a to nejenom žalovaným, potom její hodnota ke konci roku 2021 byla podstatně nižší, případně již i zanedbatelná. Soud tuto část žalobního nároku zamítl, když žalobci se nepodařilo prokázat, že svářečka byla na základě písemného potvrzení svěřena právě a jenom žalobci, dále se nepodařilo prokázat v jakém stavu je svářečka, případně jaká je její hodnota. 11. Žalobě tedy bylo vyhověno, a to v rozsahu částky 55 414 Kč za provedené výběry hotovosti a platby služební platební kartou, dále v rozsahu částky 6 976 Kč za používání služebního vozidla soukromě, to vše spolu s úrokem z prodlení, neboť žalovaný byť byl vyzván k zaplacení těchto plateb, a to bezvýsledně (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť soud dospěl k závěru, že žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Přiznal mu proto celkové náklady řízení ve výši 25 314 Kč sestávající ze čtyř a půl úkonů právní služby po 3 820 Kč, pěti paušálních náhradách hotových výdajů dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH dle § 137 o. s. ř. a dále ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 699 Kč. 13. Lhůtu k plněný ve výroku I. a III. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.