6 C 286/2022-57 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 10. 2021. Žalobce uvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku podle § 562 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce a při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný žalobci k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Po podání žádosti žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. 2. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného mu byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 12. 11. 2021 a zaplatit poplatek za jeho poskytnutí ve výši 4 643 Kč. Úvěr byl žalovanému zaslán na číslo účtu označené v žádosti. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru neuhradil. Žalobci proto vzniklo právo požadovat po žalovaném vrácení jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 643 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobce uplatnil rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 13. 11. 2021 do zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 13. 11. 2021 do 30. 5. 2022 v celkové výši 2 388 Kč. Předmětnou žalobou proto žalobce uplatnil po žalovaném k zaplacení 19 031 Kč a zákonný úrok z prodlení z částku 12 000 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení včetně náhrady nákladů řízení. 3. Šetřením soudu bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky. Na území České republiky má udělené povolení k pobytu do 6. 9. 2030 Poslední adresa na území České republiky je evidována v [obec], [ulice a číslo], okres [okres]. 4. Soud zjistil, že se žalovaný na adrese v České republice nezdržuje. Nebyla zjištěna ani jiná adresa pobytu žalovaného na území České republiky, kde by přebíral písemnosti. Soud proto přistoupil k doručení žaloby a výzvy k vyjádření prostřednictvím justičních orgánů Polské republiky. Prostřednictvím justičního orgánu Polské republiky se nepodařilo žalovanému doručit písemnosti soudu. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo zjistit místo současného pobytu žalovaného, soud mu pro toto řízení ustanovil opatrovníka podle § 29 odstavec 3 občanského soudního řádu. 5. Opatrovník žalovaného poukázal na nepřesnosti údajů uváděných ve smlouvě a na tu skutečnost, že žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Namítl, že v žádosti o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti je uvedeno, že výdaje žalovaného činí 3 500 Kč, měsíční splátky úvěru dosahují výše 6 000 Kč a náklady na bydlení 0 Kč. Takové výdaje jednoznačně neodpovídají skutečným životním nákladům na bydlení včetně úhrady energií, stravování, ošacení, apod. Žalobce tak nesplnil svou zákonnou povinnost podle § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru. Z toho důvodu považuje smlouvu za neplatnou a žalovanému tak vzniká povinnost vrátit žalobci půjčenou jistinu ve výši 12 000 Kč a zákonné úroky z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu navrhl zamítnutí žaloby. 6. Žalobce a žalovaný se omluvili z účasti na jednání dne 26. 9. 2023, souhlasili s rozhodnutím bez jejich přítomnosti, soud proto ve věci jednal bez přítomnosti účastníků a ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce při zohlednění námitek opatrovníka žalovaného. 7. Žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku České republiky, žalovaný je občanem Polské republiky. Soud se proto nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti a pravomoci českých soudů k rozhodování o této věci. Učinil tak ve smyslu Nařízení Rady ES ze dne 12. 12. 2012, číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Soud dospěl k závěru, že je dána jeho mezinárodní příslušnost. Podle článku 7 citovaného nařízení odstavec 1 písmeno b) druhá odrážka může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, žalovaná v jiném členském státě v případě poskytování služeb a v takovém případě je místem plnění závazku místo, kde služba podle smlouvy měla být poskytnuta. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí 32 Cdo 1318/2011 Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 25. dubna 2012, spisové značky 32 Cdo 1826/2011 uzavřel, že pojem služba ve smyslu článku 5 odstavec 1 písmeno b) Nařízení Rady ES 44/2001 (nyní článek 7 odstavec 1 písmeno b) Nařízení Rady ES číslo 1215/2012) lze třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu; poskytování úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu. 8. Z předložených listin vyplývá, že je veden spor o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky sporu. Soudu se nepodařilo zjistit, že by žalovaný měl ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky. Soud nezjistil ani žádné jiné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl žalovaný bydliště v jiném členském státě ani skutečnosti, které by umožnily dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Vzhledem k tomu, že nebylo možné zjistit aktuální bydliště žalovaného, je nutné vycházet z posledního známého bydliště žalovaného jako spotřebitele. Vzhledem k tomu, že poslední bydliště žalovaného bylo na území České republiky v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, je dána pravomoc soudů České republiky a místní příslušnost Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, v jehož v obvodu měl žalovaný poslední známé bydliště (§ 85 odstavec 1 občanského soudního řádu). 9. Rozhodným právem pro posouzení sporného nároku je právo České republiky, neboť na jejím území byl úvěr žalovanému poskytnut (článek 6 odstavec 1 nařízení ES, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy číslo 593/2008 ze dne 17. června 2008). 10. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva, kde na straně úvěrujícího jako věřitele vystupovala právnická osoba se sídlem v Praze a žalovaný je fyzickou osobou spotřebitelem, který v době poskytnutí úvěru bydlel na území České republiky Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a v souladu se zákonem číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku po předchozí žádosti žalovaného. Žalovaný získal základní informace o úvěru a poskytl žalobci informace o své osobě a osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, jeho příjmy jsou přestavovány částkou 29 000 Kč čistého, výdaje činí 3 500 Kč Měsíční výdaje splátek úvěru dosahují kolem 6 000 Kč. Na základě výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 33 029 Kč. Při zohlednění životního minima a výdajů žalovaného dospěl žalobce k závěru, že lze žalovanému půjčit peněžní prostředky do výše 29 000 Kč. Z předložené žádosti o poskytnutí úvěru bylo rovněž zjištěno, že v předchozí době získal žalovaný od stejné společnosti úvěr ve výši 15 000 Kč na 28 dní, který byl řádně splacen. 11. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že na straně žalobce nemohly být pochybnosti o možnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 12 000 Kč. Skutečnost o tom, že žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 0 Kč, nelze přičítat k tíži žalobce, neboť z předložených výplatních pásek bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalovaného strhával zálohy na bydlení žalovaného. Tato skutečnost se odrazila ve výplatě jeho mzdy. S ohledem na zjištěnou výši příjmů žalovaného, jeho výdaje a dosavadní platební morálku lze dospět k závěru, že žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Splnil tak podmínky, které pro něho vyplývají z ustanovení § 86 zákona číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru. 12. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že úvěr ve výši 12 000 Kč byl vyplacen na účet vedený na jméno žalovaného. Zprávou společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že odeslal úvěr ve výši 12 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného dne 15. 10. 2021. 13. Smlouvou o úvěru žalobce dále prokázal, že poskytl žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši