6 C 479/2022-13 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 30 338,44 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení, obchodního úroku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty ve výši 3 215,87 Kč. Uvedl, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 29. 1. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] jejíž přílohu č. 1 tvoří předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 35 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem. Podpisem smlouvy se zavázal vrátit poskytnutou jistinu a zaplatit příslušenství úvěru ve výši 30 072 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak zavázal původnímu věřiteli uhradit částku 65 072 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Splatnost poslední splátky měla připadnout na den 29. 3. 2022. 2. Žalobce dále uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr, a možnost dostát svému závazku. Původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Žalovaný získal veškeré informace o úvěru z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. 3. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas. Zaplatil ve prospěch věřitele částku 9 348 Kč, tj. dvě uhrazené splátky. Úvěr nebyl původním věřitelem zesplatněn. Jeho splatnost tak nastala nejpozději k datu 29. 3. 2022, kdy měla být zaplacena poslední splátka. Od 30. 3. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou nezaplaceného úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s článkem 4 odst. 1 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. 4. Dne 4. 4. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky se stalo účinným k datu 28. 7. 2022. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh 78 968,60 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného učinil rozhodnutí neuplatnit v soudním řízení po žalovaném sankční poplatky, paušální poplatky na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalobce tedy uplatnil po žalovaném k zaplacení nesplacenou jistinu ve výši 30 338,44 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 519,05 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 686,30 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 785,25 Kč a nesplacený inkasní poplatek ve výši 5 394,98 Kč. 5. Usnesením ze dne 16. prosince 2022, č. j. 6 C 479/2022-8 a č. j. 6 C 479/2022-9 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 3 týdnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 7. Žalobce svou aktivní legitimaci k uplatnění sporného nároku prokázal předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022. Z této listiny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena od společnosti [právnická osoba] na žalobce. Jednalo se o rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, v souladu s níž byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek dne 28. 7. 2022. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 4. 8. 2022. 8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2395, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěru také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. k datu 29. 1. 2021. 9. Předloženými listinnými důkazy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o úvěr a smlouva o úvěru [číslo]) vzal soud za prokázané tvrzení žalobce obsažené v žalobě o tom, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Převzetí úvěru stvrdil žalovaný podpisem smlouvy o úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě žádosti o úvěr ze dne 28. 1. 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný srozuměn s podmínkami úvěru a tuto skutečnost stvrdil podpisem formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin soud dále zjistil, že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 16 682 Kč. Uvedl, že na bydlení a energie vynakládá měsíčně 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a splácí půjčku měsíční částkou 2 656 Kč. Celkové měsíční výdaje jsou tak představovány částkou 7 516 Kč a zbývá mu 9 166 Kč jako použitelný měsíční příjem. Uvedl, že bydlí u rodičů. Nemá žádné vyživovací povinnosti. 10. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve výši 35 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 65 072 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 648 Kč. 11. S ohledem na shora uvedené se soud zabýval tím, zda úvěr byl žalovanému poskytnut na základě platné smlouvy o úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na shora uvedené nelze přisvědčit tvrzení žalobce o tom, že v souladu s ustanovením § 86 tohoto zákona věřitel náležitě posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen vynaložit odbornou péči při zjišťování úvěruschopnosti žadatele, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy o úvěru. Jedná se o nejvyšší požadavek na kvalitu péče známý v České legislativě. Důvodová zpráva uvádí, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícímu se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splácení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz, jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (například předpokládaný příjem z jiného plnění jako je dědické řízení, prodej nemovitosti, pojistné plnění, atd.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbyde po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušujícím veřejný pořádek. 12. V projednávané věci je zjevné, že pokud by věřitel důsledně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, nemohl by přisvědčit možnosti uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě žalovaný doložil výpisem z bankovního účtu, pracovní smlouvou, že jeho měsíční příjem je představován částkou 16 682 Kč. Uvedl, že předpokládané výdaje jsou představovány částkou 7 516 Kč a měsíčně splácí půjčku ve výši 2 656 Kč. Za této situace se zavázal splácet další půjčku ve výši 4 648 Kč měsíčně. Dle přesvědčení soudu věřitel nevzal v potaz stávající situaci žalovaného a dostatečně odborně neposoudil jeho úvěruschopnost, když žádným jiným způsobem nezjišťoval skutečnou výši výdajů žalovaného. Spokojil se pouze s prohlášením žalovaného učiněným ve vyplněném formuláři. V daném případě není zjevné, že by věřitel zjišťoval, zda proti žalovanému není například vedeno exekuční nebo jiné podobné řízení a zda skutečně bydlí u rodičů, příp s jakými náklady. 13. V projednávané věci je zjevné, že pokud by věřitel důsledně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, n