6 C 56/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vyklizení bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], která stojí na pozemku označeném jako stavební parcela [číslo] se spoluvlastnickým podílem ve výši 444/10000 na společných částech budovy [adresa] a na pozemku označeném jako stavební parcela [číslo] v [anonymizováno] a v katastrálním území Letohrad, to vše zapsáno na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, jehož je vlastníkem a který je obýván žalovaným bez právního důvodu. Uvedl, že s žalovaným uzavřel nájemní smlouvu na dobu určitou do 31. 12. 2022. Žalobce dne 21. 12. 2022 upozornil žalovaného, že nájemní vztah se prodlužovat nebude a že nájem končí ke dni 31. 12. 2022. Žalovaný však byt nevyklidil a ke dni skončení nájmu jej žalobci nepředal. Žalobce proto dopisem ze dne 20. 1. 2023 vyzval žalovaného k vyklizení předmětného bytu, to však žalovaný do dnešního dne neučinil a ani na dopis nijak nereagoval. 2. Usnesením ze dne 6. března 2023, č. j. 6 C 56/2023-15 a č. j. 6 C 56/2023-16 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 3 týdnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“). Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že majitelem výše specifikovaného bytu je žalobce. Nájemní smlouvou ze dne 21. 10. 2021, žalobce prokázal, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla uzavřena nájemní smlouva, dle které žalobce přenechal výše specifikovaný předmět nájmu, a žalovaný se zavázal za užívání hradit nájemné. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022. Výzvou ze dne 21. 12. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužného nájemného za měsíce září až prosinec 2022 spolu se službami s nájmem spojených a upozornil ho, že nájemní vztah končí k 31. 12. 2022. Výzva byla dne 22. 12. 2022 zaslána žalovanému (zjištěno z podací stvrzenky České pošty). Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 20. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky za nájemné a poplatků za služby, a rovněž jej vyzval, aby nejpozději do 27. 1. 2023 předmětný byt vyklidil a předal ho žalobci. Výzva byla učiněna v písemné formě a dne 21. 1. 2023 zaslána žalovanému, což žalobce prokázal dodejkou. 5. Podle § 1040 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen “o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby jí vydal. Jde o ochranu vlastnického práva, směřovanou proti tomu, kdo vlastníkovi věc neoprávněně zadržuje. V případě, že jde o nemovitost, je třeba domáhat se jejího vyklizení a předání žalobci. 6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal, že mezi účastníky sporu byla uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 ve spojení s § 2235 o. z., na základě které se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat byt shora uvedený a žalovaný jakožto nájemce se zavázal platit nájemné. Z nájemní smlouvy ze dne 21. 10. 2021, jakožto i z výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 12. 2022, vyplývá, že nájem byl sjednán do 31. 12. 2022. Žalobce ve smyslu § 2285 o. z. vyzval žalovaného k opuštění bytu dopisy ze dne 21. 12. 2022 a ze dne 20. 1. 2023. Těmito výzvami splnil žalobce podmínku pro nepokračování v užívání nájmu žalovaným. Podle § 2292 o. z. je nájemce povinen odevzdat byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Nájem skončil ke dni 31. 12. 2022, nicméně žalovaný jakožto nájemce vyklizený byt nepředal, zdržuje se po skončení nájemní smlouvy ve výše uvedeném bytě bez právního důvodu, omezuje tak vlastnické právo žalobce, a proto se žalobce důvodně domáhal ochrany svého vlastnického práva žalobou na vyklizení bytu dle ustanovení § 1040 o. z. 7. Na základě shora uvedeného soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného povinností vyklidit a vyklizený předat žalobci byt [číslo] v budově [adresa], která stojí na pozemku označeném jako stavební parcela [číslo] se spoluvlastnickým podílem ve výši [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku označeném jako stavební parcela [číslo] to vše v [anonymizováno] a katastrálním území Letohrad, ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku. Lhůtu k vyklizení soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Vzhledem k tomu, že žaloba byla k soudu podána důvodně a před jejím podáním byl žalovaný vyzván k dobrovolnému splnění své povinnosti nemovitost vyklidit, přiznal soud ve prospěch žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízení podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř.. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů za zastoupení žalobce advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 3 750 Kč za 2,5 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby k soudu) podle § 7 bod 4 za užití § 9 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu. Dále se jedná o 3 x 300 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem 900 Kč. Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 9 650 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Lhůta ke splnění této povinnosti byla rovněž stanovena s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.