14 C 303/2023-18 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 43 720 Kč s tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o úvěru, podle kterých poskytl žalované 22 000 Kč a 14 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále úrok v prvním případě 4 400 Kč, ve druhém 2 800Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a ve druhém případě 2 800 Kč a dále za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč a 5 600 Kč. Zavázala se také uhradit poplatek za životní pojištění 540 Kč a 360 Kč a za asistenční služby 540 Kč. Její úvěruschopnost byla řádně prověřena zhodnocením informací, které žalovaná předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy poskytla. I kdyby však soud usoudil, že úvěruschopnost řádně prověřena nebyla, nezpůsobuje to absolutní neplatnost smlouvy. Žalovaná uhradila na první smlouvu 10 058 Kč, žalobce tedy požaduje 22 000 Kč jistinu a 8 622 Kč za služby. Dále požaduje úrok ve výši 23,43% ročně a úrok z prodlení. Na druhou smlouvu zaplatila žalovaná 12 462 Kč a žalobce požaduje 10 043,75 Kč jistinu, 3 054,25 Kč za služby a dále úrok ve výši 20,25% ročně a úrok z prodlení. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná uvedla, že si skutečně nějaké peníze půjčila, její úvěruschopnost však nebyla řádně prověřena a je ochotna zaplatit jistinu, a to ve splátkách. Při sjednávání smlouvy se jí ptali na její poměry, odpověděla pravdivě, nepředkládala však žádné výpisy z účtu, protože účet nikdy neměla. Byla v té době na mateřské a bylo jí samotné divné, že jí úvěr dali. 3. Soud jednal bez přítomnosti žalobce, který se na jednání nedostavil, svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] dvakrát smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti. První smlouva byla uzavřena dne 27.6.2020 na 14 000 Kč. Ve smlouvě je pevně sjednán úrok ve výši 2 800 Kč, administrativní poplatek 2 800 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč, poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] 360 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit 25 560 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 426 Kč RPSN 215,65%. Úrok měl u smlouvy na 60 týdnů činit 32,15%. Druhá smlouva byla uzavřena dne [datum] na 22 000 Kč. Ve smlouvě je pevně sjednán úrok ve výši 4 400 Kč, administrativní poplatek 4 400 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč, poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] 540 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit 40 680 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 678 Kč RPSN 224,48%. Úrok měl u smlouvy na 60 týdnů činit 32,15% (zjištěno z úvěrových smluv). V kartě zákazníka je u každé smlouvy uvedeno, že žalovaná žije v nájemním bydlení s partnerem, jejím zaměstnavatelem je úřad práce, příjmy 2 000 Kč další příjmy, 10 000 Kč státní podpora a 2 895 Kč také státní podpora. Ve druhém případě je uvedeno jako druhá státní podpora částka 4 066 Kč. Výdaje celkem v prvním případě 9 637 Kč, ve druhém případě 9 417 Kč, v obou případech je zmíněna nějaká předchozí půjčka u věřitele, pokaždé je uvedena jiná částka a jiná splátka. Dále zde napsáno, že většinu výdajů hradí přítel klientky a že byly předloženy ke kontrole výpisy z účtu. (zjištěno z karet zákazníka). Žalovaná podepsala uznání dluhu, kde je uvedeno, že uznává svůj dluh ve výši 32 522 Kč ze smlouvy o půjčce [číslo] (zjištěno z uznání dluhu ze dne 20.9.2021). Pohledávka přešla na žalobce a žalované to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalované byla zaslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího archu). 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle § 2395 obč. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst.1 ZSÚ účinného v době uzavření smluv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. V první řadě se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, ale poskytovatel úvěru se nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele a musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení, když pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Úvěr pak může poskytovatel úvěru poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 uvedeného zákona ve znění ke dni uzavření smlouvy, by mohl nasvědčovat, že jím byla stanovena nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou jako takovou by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C - [číslo] ze dne 5. 3. 2020, který jednoznačně uzavřel, že čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23; čl. 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Neplatnost smlouvy stanovena v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a soud je tudíž povinen zabývat se uvedenou otázkou