17 C 321/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 15 650 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřel dne 28. 12. 2022, a na základě které poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty za období od 3. 5. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 1 650 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 28. 12. 2022, jejím předmětem byl úvěr do výše 20 000 Kč, smluvní strany sjednaly úročení úvěru úrokovou sazbou 40 % p. m. Dle tabulky nazvané„ žádost o spotřebitelský úvěr [číslo]“ žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného s tím, že žalovaný pracuje jako skladník, dosahuje měsíčního příjmu ve výši 22 795 Kč, jeho měsíční výdaje činí 16 000 Kč, žalovaný nemá žádné exekuce, není vůči němu vedena insolvence. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že vlastníkem účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ účet žalovaného“) je žalovaný. Dle potvrzení o platbě byla z účtu žalovaného na účet žalobce poukázána dne 28. 12. 2022 částka 1 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že z účtu žalobce byla na účet žalovaného poukázána dne 28. 12. 2022 částka 10 000 Kč. Z předložené fotografie soud zjistil, že žalobce disponoval kopií občanského průkazu žalovaného. Z tabulky pohybů na účtu žalovaného za období od 28. 7. 2022 do 28. 12. 2022 soud zjistil, že z účtu žalovaného je odepisováno velké množství plateb ve prospěch společností [právnická osoba] a [anonymizováno], často zařazených jako„ gambling, monthly“ (naprostá většina položek pohybů na účtu žalovaného je tohoto typu), na účet bylo připsáno i pár plateb od těchto společností. Dále byly prováděny verifikační platby ve prospěch [anonymizováno 7 slov], [webová adresa], [anonymizována čtyři slova] (od této společnosti byla na účet žalovaného následně poukázána částka 1 000 Kč) a [anonymizována tři slova] (od této společnosti byla na účet žalovaného následně poukázána částka 7 300 Kč), na účet byly poukazovány platby od plátce mzdy i od třetích stran a také úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 16 000 Kč. Výzvou ze dne 29. 4. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu s tím, že ke dni 29. 4. 2023 došlo k zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 31. 12. 2023, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, před uzavřením smlouvy žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž disponoval výpisem z účtu žalovaného, který věrohodným způsobem osvědčuje příjmy a výdaje žalovaného. Výpis z účtu sice potvrzuje, že žalovanému je vyplácena mzda ve výši asi 23 000 Kč, nicméně také potvrzuje, že žalovaný žádá o další úvěry u jiných úvěrových společností, když některé mu jsou poskytnuty, ale zejména z tohoto výpisu vyplývá, že naprostá většina transakcí žalovaného spočívá v platbách sázkovým společnostem. Za takového stavu, kdy žalovaný čerpá více dalších úvěrů a ve velkém rozsahu sází, vyplynuly důvodné pochybnosti (ve smyslu ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) o tom, zda žalovaný svůj dluh splní, a proto žalobce úvěr žalovanému neměl poskytnout. Protože žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru neplatná a žalovaný je povinen vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části, co do smluvního úroku a poměrné části zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty, byla žaloba z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch z 64 %, žalovaný z 36 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 28 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 452 Kč. Část náležející žalobci ve výši 28 % proto činí 687 Kč dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.