5 C 259/2023-29 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 12.196,71 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 22.8.2018, a na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 6.392,30 Kč, úroků ve výši 270,71 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.978,16 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 564,81 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1.094,02 Kč, smluvní pokuty ve výši 896,71 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavil ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. V odporu žalovaná uvedla, že celý svůj dluh v exekuci zaplatila. 3. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22.8.2018 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 1.444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2.700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy byly též informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů. Z tabulky transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná na dluh uhradila 16.588 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky žalobci právní předchůdce žalobce oznámil žalované sdělením ze dne 7.12.2022. Předžalobní upomínkou ze dne 28.3.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Soud však při posuzování nároků ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele (přiměřeně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, zda a jak jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalované. Soud v tomto směru žalobce nepoučoval podle ustanovení § 118a o.s.ř., a to z těchto důvodů - žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 15.000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit žalobci poplatek v celkové výši 12.888 Kč. Dle ustanovení § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Obsah úvěrové smlouvy byl jednostranně určen právním předchůdcem žalobce. Dle ustanovení § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši dosahující výše než 76 % jistiny zápůjčky je pro nepřiměřenost výše poplatku ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud ujednání o poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele a žalobu jednak z důvodu neprokázání zkoumání úvěruschopnosti a jednak pro rozpor s dobrými mravy v části přesahující jistinu a sjednaný úrok zamítl. Bylo totiž zjištěno z obsahu žaloby a z předložených listinných důkazů, že žalovaná uhradila částku 16.588 Kč, tedy částku přesahující jistinu a sjednaný úrok. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla ve věci úspěšná, a protože jí v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.