10 C 21/2025-18 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení 15 523,74 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce ze dne 31.8.2011, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osobaSoud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o půjčce ze dne 31.8.2011 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byla půjčka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč v 60. pravidelných týdenních splátkách ve výši 306 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023. Výzvou ze dne 30.7.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatků za poskytnutí půjčky. Půjčka činila 10 000 Kč, za poskytnutí půjček byla žalovaná povinna zaplatit poplatky ve výši 8 360 Kč, tedy poplatky za poskytnutí půjčky činily 84 % jistiny. Dle ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy nadto byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši přesahující 84 % jistiny půjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o souhrnném poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele.Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, žalovaná uhradila na dluh dle tvrzení žalobce částku 1 920 Kč. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě v části dlužné jistiny ve výši 8 080 Kč, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O úrocích z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o.z.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný pouze ve výši 52 %, žalovaná pak ve výši 48 %. Soud tedy přiznal žalobci náklady ve vši 4 % z celkových nákladů řízení. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 252 Kč. 4 % z těchto nákladů pak představují částku 90 Kč, kterou dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.