7 C 86/2024-38 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 30.4.2024 domáhal zaplacení 22 748,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 1 900 Kč (15% z 12 000 Kč od 13.9.2022 do 27.9.2023), kapitalizovaného úroku 470,44 Kč (18,57% p.a. z 12 000 Kč od 14.7.2023 do 27.9.2023), zákonného úroku z prodlení 15% p.a. z částky 12 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroku 18,57% p.a. z částky 12 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ) spolu s žalovaným uzavřeli dne 1.9.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě žalobce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit spolu s částkou 12 330 Kč zahrnující úrok 6 367 Kč (při sazbě 18,57% p.a.), poplatek za zpracování 1 500 Kč a poplatek 2 798 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Úvěr spolu s poplatky, úrokem a pojištěním se žalovaný zavázal hradit formou 45 týdenních splátek po 608 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s řádným splácením úvěru, kdy poslední úhrada byla provedena 5.9.2022. Ke dni 5.2.2023 činila dlužná jistina 12 000 Kč a dlužný poplatek 10 748,03 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávek uhradil 3 000 Kč. K postoupení pohledávky na žalobce pak došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný nic neuhradil ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalobce uvedl, že předchůdcem byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a to zejména na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které jsou obsahem zákaznické karty. Předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, kdy současně poukazuje na ustanovení § 211 z.č. 40/2009 Sb..3. Dne 22.5.2024 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby s tím, že žalovaný po podání návrhu dne 13.5.2024 provedl částečnou úhradu dluhu a to ve výši 1 500 Kč. Usnesením ze dne 2.8.2024 č.j. EPR 116368/2024-6 bylo řízení zastaveno co do částky 1 500 Kč. Následně vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo žalovanému doručit v důsledku čehož byl zrušen a soud ve věci následně nařídil jednání.4. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán nedostavil. Jelikož žalobce se z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení na základě předložených listinných důkazů.5. Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, spolu předchůdce s žalovaným dne 1.9.2022 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se mu zavázal úvěr 15 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 6 367 Kč za dobu řádného splácení úvěru (sjednaný úrok 86% p.a.), s odměnou za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč, částku 2 798 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a částku 1 665 Kč pojistné ve formě 45 týdenních splátek po 608 Kč. Sjednaná RPSN činila 179,78%. Spotřebitelský úvěr byl vyplacen v hotovosti. Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného – viz. zákaznická karta - tato listina obsahuje základní identifikační údaje žalovaného, prohlášení a souhlasy žalovaného a konečně bližší údaje o žalovaném/žadateli. Z těchto údajů vepsaných ručně do formuláře bylo zjištěno, že žalovaný žije s rodiči, má jednu vyživovací povinnost (účel úvěru), má základní vzdělání, je zaměstnán v HP při měsíčním čistém příjmu 14 467 Kč s tím, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč s tím, že nemá žádné interní ani externí splátky.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 vč. podacího lístku žalobce doložil, že na něho řádně přešla pohledávka předchůdce za žalovaným.7. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).11. Soud má za to, že žalobce, resp. předchůdce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil jeho úvěruschopnost řádným způsobem. Žalobce k prokázání o tvrzeném zjišťování (prověřování) úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze listinu označenou jako Zákaznická karta. Tato listina je zcela očividně pouze interní listinou předchůdce žalobce, formulářového typu, vyplňovanou na základě údajů sdělovaných samotným žalovaným, kdy údaje jsou do ní vypisovány ručně. Taková sama o sobě nevyhovuje požadavkům na řádné prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Žádný jiný důkaz žalobce nepředložil, což zcela koresponduje s jeho žalobními tvrzeními, že vycházel pouze z údajů žalovaného. Žalobce nepředložil ani výplatní pásky žalovaného za měsíc 6,7/2022, ze kterých mělo být vycházeno při posuzování žádosti. Podle § 5 odst. 1 o.z. platí, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Kdyby totiž předchůdce vykonával činnosti řádně, jak mu ukládá ustanovení § 5 o.z. a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, pak by zcela jistě zjistil skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti, tj. minimálně to, že žalovaný v době sjednávání předmětné úvěrové smlouvy měl jiné pohledávky po splatnosti v řádech desetitisíců (některé od roku 2021 již exekučně vymáhané, dlužil na výživném pro nezl. dítě.).12. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.13. Předmětnou smlouvu o úvěru soud rovněž kvalifikoval jako neplatnou dle ust. § 588 o.z., neboť odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud jako nepřiměřený shledává sjednaný úrok ve výši 86 % p.a. (při sazbě RPSN 179,78%), kdy tento mnohonásobně přesahuje běžný bankovní úrok.14. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné