7 C 50/2025-33 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 21 879 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla dne 6.5.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému na účet č. , č. účtu, poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, přičemž se žalovaný tento úvěr zavázal splatit do 5.6.2024. Žalovaný porušil svou povinnost a předmětný úvěr řádně nesplatil a dostal se tak do prodlení. Pohledávku vyplývající z této smlouvy o úvěru společnost , právnická osoba, . dne 20.8.2024 postoupila na společnost , Anonymizováno, , která tuto pohledávku postoupila dne 11.9.2024 na žalobce. Žalobce tedy po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru požaduje částku ve výši 13 000 Kč (jistina), 4 680 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru), sjednaný úrok 390 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 809 Kč (0,1% denně z 13 000 Kč od 6.6.2024 do 25.3.2025) a zákonný úrok z prodlení. Dále uvedl, že ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. byla posuzována úvěruschopnost žalovaného a to výpisem z jeho účtu, případně dalšími přiloženými důkazy.2. Žalovaný byl po celou dobu řízení neaktivní, k nařízenému jednání se nedostavil. Jelikož se žalobce současně z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků, a to na základě listinných důkazu.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným dne 6.5.2024. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 18 070 Kč do 5.6.2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně (390 Kč). RPSN činila 5395,58 % (poplatek za úvěr činil 4 680 Kč). Předsmluvním formulářem žalobce doložil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru poučen o jeho základních parametrech a o právech a povinnostech s ním spojených. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 6.5.2024 vyplacena částka 13 000 Kč.4. Dle předloženého profilu klienta žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek a dosahoval čistého příjmu 32 222 Kč, vzdělání základní, bez vyživovacích povinností – náklady na bydlení 14 000 Kč, ostatní náklady 600 Kč. Údaje o příjmech z pracovní činnosti žalovaného jsou v souladu s údaji obsaženými ve výpisech z jeho účtu za období od 1.1.2024 do 31.3.2024. Z výpisů z účtu bylo soudem dále zjištěno, že uváděné výdaje cca. 14 600 Kč nejsou v souladu s reálně vynakládanými. Výdaje (resp. odepsáno z účtu) za jednotlivé měsíce oscilovaly mezi 58 843 Kč a 61 467 Kč – rovněž příjmy dle výpisů jsou vyšší než uváděné v profilu, kdy tyto oscilují mezi 61 325 Kč a 59 932 Kč. Mezi příjmy je v každém měsíci zařazována mimo jiné platba od , právnická osoba, . a to v částce okolo 20 000 Kč.5. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20.8.2024, ze dne 11.9.2024 a seznamu postoupených pohledávek.6. Zprávou , právnická osoba, . ze dne 2.1.2026 má soud za prokázané, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v rozhodné době žalovaný a dále, že na tento účet byla dne 6.5.2024 přijata platba 13 000 Kč.7. Předžalobní výzva byla žalovanému zasílána 13.2.2025.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Předmětnou smlouvu o úvěru soud kvalifikoval jako neplatnou dle ust. § 588 o.z., neboť odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud jako nepřiměřený shledává sjednaný úrok a poplatky, které ve svém úhrnu dosahují nepřiměřeně vysoké RPSN – v projednávané věci 5395,58 %.11. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.12. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci (občanský zákoník), resp. nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele nezávisle na jeho námitce, když se nepřiměřenost zkoumá z úřední moci. Opačný přístup potírá význam ochrany spotřebitele.13. V dané věci lze dovodit, že ujednání o úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit jejich obsah. Tato ujednání byla připravena stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše RPSN 5395,58% představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená, značně převyšuje obvyklou hranici výše RPSN poskytované jinými ústavy.14. Mimo to soud smlouvu o úvěru shledal neplatnou z dalšího důvodu.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).17. Soud má za to, že žalobce, resp. předchůdce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil jeho úvěruschopnost řádným způsobem a ze zjištěných údajů vyvodil zcela nesprávné závěry. Samotná tvrzení žalobce, že bylo vycházeno z účtu žalovaného a dalších podkladů soud hodnotí jako zcela nedostatečná ve vztahu k naplnění podmínek § 86 cit. zákona. Krom toho, žalobce k těmto svým již tak neúplným tvrzením předložil profil klienta a výpisy z jeho účtu za období od 1.1.2024 do 31.3.2024. Tyto listiny jsou však v podstatných skutečnostech (příjmy x výdaje) diametrálně odlišné. Dle profilu klienta činí výdaje cca. 14 600 Kč, naproti tomu z výpisu z účtu plyne, že výdaje činí 58 843 Kč až 61 467 Kč. To samé platí o příjmech žalovaného, kdy dle profilu klienta tyto činní 32 222 Kč a dle výpisu 59 932 Kč až 61 325 Kč. Mezi příjmy je v každém měsíci zařazována platba od , právnická osoba, . a to v částce okolo 20 000 Kč. Předchůdce žalobce se zcela očividně těmito rozpory nikterak nezabýval a neinterpretoval v souvislostech.18. Z důvodů shora uvedených, pak sou