11 C 145/2020-24 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 23. 7. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 15 390 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděl, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 28. 5. 2015 smlouvu o půjčce [číslo]; na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 260 Kč (v sazbě 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Celkovou poskytnutou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 270 Kč. Dlužná částka je pak tvořena nesplacenou jistinou ve výši 9 000 Kč, dlužnou úhradou za služby ve výši 6 390 Kč a úrokovým příslušenstvím. Pohledávka byla postoupena na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni. Žalobce rovněž specifikoval, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného původním věřitelem. Při absenci dobrovolného plnění se žalobce domáhá předmětné dlužné částky žalobou podanou u soudu. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Původní věřitel - společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 28. 5. 2015 Smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční částku ve výši 9 000 Kč, tu si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Půjčka byl sjednána na dobu 58 týdnů, měla být splácena po 270 Kč Smlouva dále specifikovala celkovou výši částky, kterou má žalovaný splatit původnímu věřiteli (15 660 Kč), přičemž úrok v sazbě 23,72 % ročně činil částku 1 260 Kč, hotovostní inkaso splátek činilo 3 600 Kč a poplatek činil 1 800 Kč. Listina a Smluvní podmínky upravovaly další práva a povinnosti smluvních stran, zejména splácení úvěru, RPSN, započítávání jednotlivých úhrad, právo na předčasné splacení, na odstoupení od smlouvy, následky nesplácení, zánik smlouvy. Z Karty zákazníka je patrno, že žalovaný žádal o půjčku ve výši 9 000 Kč v hotovosti, že jeho totožnost byla ověřována dle občanského průkazu. Žalovaný dále v Kartě uváděl, že bydlí na základě nájemní smlouvy. Jeho čistý příjem činí celkem 9 352 Kč, celkové výdaje tvoří částku 7 200 Kč (použitelný příjem pak činí částku 2 152 Kč). Další zápůjčky či úvěry nemá. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (byl přikládán scan seznamu postoupených pohledávek). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem z téhož dne. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 k úhradě dlužné částky, ta byla vyčíslována na 26 455,70 Kč. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvod hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný úrok a úhrady za služby, které představují příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků. Bylo také prokázáno, že žalovaný převzal od původního věřitele částku 9 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku a zaplatit úrok a úhrady za služby, a to v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobce také důvodně požadoval coby příslušenství zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru (obojí jak v kapitalizované, tak i obecně vymezené výši). 6. Žalobce prokázal úkon postoupení pohledávky z původního věřitele na současného žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 7. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci peněžní plnění z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 5. 2015. 8. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. při aplikaci § 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhl. č. 120/2014 Sb., účinné od 1. 7. 2014. Procesně úspěšnému žalobci tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 2 252 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 800 Kč, dále z odměny zástupce žalobce ve výši 3x 300 Kč (ve věci jsou shledávány tři úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a jedna předžalobní výzva) a dále ze tří paušálních náhrad výdajů (3x 100 Kč) vážících se k úkonům právní služby. Dále je přiznávána náhrada 21% DPH ze základu zahrnujícího odměnu a režijní paušály (DPH celkem 252 Kč).