14 C 42/2020-65 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 6. 2020 domáhala vyloučení její poloviny domu z exekuce vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. [spisová značka] a u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že dotyčným domem je rodinný dům v obci [obec], [katastrální uzemí], [adresa] s pozemkem pod domem parc. č. [rok] a zahradou parc. č. [rok]. Uváděla, že podala žádost o vypořádání majetku k soudu, je s manželem rozvedená od roku 2017, ale ještě se nevypořádali. Žádá o polovinu majetku, hlavně polovinu domu. Žalobkyně k žalobě nepřiložila žádné listinné důkazy, ani list vlastnictví k uvedeným nemovitostem, žádné důkazy ani nenavrhla. 2. Soud žalobkyni dvakrát doručil usnesení, jímž ji vyzval, ať doplní svá tvrzení obsažená v žalobě o tvrzení, na základě jakých skutečností a kdy se stala vlastnicí poloviny nemovitých věcí uvedených v žalobě a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že je vlastnicí poloviny nemovitých věcí uvedených v žalobě a že tyto věci byly postiženy exekucí. Na tyto výzvy však žalobkyně nijak nereagovala. 3. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě uvedla, že s podanou žalobou nesouhlasí, neboť dle výpisu z katastru nemovitostí je předmětný dům ve výlučném vlastnictví pana [jméno] [příjmení], tedy povinného a do společného jmění manželů nenáleží a nemůže být předmětem vypořádání společného jmění manželů. Nad rámec toho nesmí být podle § 737 občanského zákoníku vypořádáním společného jmění manželů dotčeno právo třetí osoby, kdy tímto ustanovením je před případným zkrácením práv chráněn oprávněný věřitel, tedy v tomto případě žalovaná. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že jí svědčí právo k předmětným nemovitostem nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Navrhla zamítnutí žaloby. 4. Jednání ve věci bylo nařízeno na 25. 2. 2021. Obě strany svou neúčast u ústního jednání omluvily, o odročení ústního jednání nežádaly. Bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků. 5. Protože ani jedna ze stran nenavrhla provedení žádných důkazů a řízení o vyloučení majetku z exekuce je řízením sporným vedeným podle části třetí občanského soudního řádu ovládaným zásadou projednací, nebyly žádné důkazy prováděny. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků bylo zjištěno pouze to, že exekuce je vedena u Okresního soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí sp. zn. [spisová značka] a u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka]. 6. S ohledem na to, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být opětovně vyzvána k doplnění tvrzení o rozhodujících skutečnostech a k navržení důkazů k jejich prokázání ve smyslu § 118a o.s.ř. s poučením o následcích nesplnění této výzvy. 7. Podle § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 8. Žalobkyně tedy v dostatečném rozsahu netvrdila skutečnosti, z nichž vyplývá existence jejího práva nepřipouštějícího exekuci a neprokázala své tvrzení, že je vlastnicí jedné poloviny nemovitostí postižených exekucí, jejichž vyloučení z exekuce se domáhala. Nepředložila ani list vlastnictví, z nějž její vlastnické právo vyplývalo, ani neprokázala, že by se jednalo o majetek v zaniklém společném jmění manželů, které dosud nebylo vypořádáno. Žalovaná přitom namítala, že předmětný dům je dle výpisu z katastru nemovitostí výlučným vlastnictvím povinného [jméno] [příjmení], nenáleží do společného jmění manželů. 9. Soud tedy žalobu žalobkyně zamítl pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyní. Nad rámec toho soud dodává, že pokud by předmětné nemovitosti byly součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů, což není nijak prokázáno, a byly postiženy exekucí ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, měla se žalobkyně domáhat částečného zastavení exekuce podle § 262b o.s.ř., nikoli podávat žalobu na vyloučení věcí z exekuce. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná, naopak úspěšná byla žalovaná a má tudíž nárok na úhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalované sestávají z: a) odměny advokáta za dva úkony právní služby, tj. přípravu a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis písemného vyjádření ve věci samé ze dne 8. 10. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ve výši 2 x 1 500 Kč = 3 000 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 advokátního tarifu, b) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 2 x 300 Kč = 600 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu; c) náhrady za 21% DPH z částek ab a), b) ve výši 756 Kč, jelikož původní právní zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], který činil za žalovanou úkony v této věci, je dle databáze ARES plátcem DPH; tj. celkem 4 356 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. V průběhu řízení sice došlo ke změně právního zástupce žalované, ale odměna a režijní paušál za úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení žalované náleží pouze jednou, jelikož ke změně právního zástupce došlo z její vůle a tato skutečnost nemůže být kladena k tíži žalobkyně. 11. Žalobkyni bylo v řízení přiznáno usnesením zdejšího soudu č.j. 14 C 42/2020-23 ze dne 20. 8. 2020 osvobození od soudních poplatků. Za situace, kdy žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalované bylo vůči žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, nemohlo dojít k přenesení poplatkové povinnosti podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích na žalovanou a České republice tak nevzniklo právo na zaplacení soudního poplatku vůči ani jedné ze stran.