7 C 113/2020-34 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 2 422 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla skutečnosti týkající se uzavřených smluvních závazků ze dne 13. 6. 2017, které byly smluvními závazky o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu. Žalobkyně na základě toho dodávala žalovanému elektřinu/plyn podle smluvních ujednání. Na základě odebrané elektřiny/plynu byla žalovanému žalobkyní vystavena vyúčtování za poskytnuté služby. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny a plynu v odběrném místě na adrese: [adresa žalovaného]. Žalovaný vyúčtované částky žalobkyni neuhradil (resp. uhradil pouze částečně), a to ani k upomínkám žalobkyně. Mimo dlužných částek žalobkyně požaduje i zaplacení částky 285 Kč za tři zaslané upomínky a dále 95 Kč za další výzvu ke splnění povinnosti k uhrazení měsíčních zálohových plateb. Při absenci dobrovolného plnění se žalobkyně domáhá zaplacení dlužných cen žalobou podanou u soudu. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 13. 6. 2017 smlouvu označenou jako Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba]) zavázal dodávat elektřinu/plyn a zajistit přenos elektřiny/plynu do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny/plynu a souvisejících služeb. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 1 384 Kč za spotřebu elektřiny, splatnou dne 7. 2. 2018 (přičemž po částečném zaplacení dluží jen 684 Kč) a z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 458 Kč za spotřebu elektřiny, a to se splatností dne 7. 5. 2018. Z faktury [číslo] soud zjistil, že byla žalovanému vyfakturována cena za spotřebu plynu ve výši 1 019 Kč, se splatností dne 9. 2. 2018, přičemž tato byla ve výši 400 Kč uhrazena a dlužná částka činí 619 Kč. Fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována cena za dodávky plynu ve výši 281 Kč, splatná dne 10. 5. 2018. Žalovaný z těchto dlužných částek ničeho neuhradil, a to ani po zaslání celkem 4 upomínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne 13. 6. 2017, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). 7. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 8. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V posuzovaném případě žalobkyně prokázala vznik a existenci závazkového vztahu, který mezi účastníky vznikl na základě uzavřených písemných smluv ze dne 13. 6. 2017, a to o dodávkách elektřiny a plynu. Smluvní strany jsou ve smlouvě nezaměnitelně identifikovány a je rovněž jasně a určitě vymezen předmět závazků, tedy zejména povinnost žalobkyně coby obchodníka dodávat žalovanému sjednaným způsobem elektřinu a plyn, a povinnost žalovaného coby zákazníka platit peněžní plnění za dodávky po vyúčtování smluvních cen. Smlouvy odkazovaly na všeobecné obchodní podmínky a měly charakter spotřebitelského závazku. Soud zároveň konstatuje, že obsahem smluv nebylo žádné takové ujednání, jež by odporovalo úpravě spotřebitelských smluv a zvláštní ochraně spotřebitelů v těchto typech vztahů. Žalobkyně rovněž prokázala vyúčtování dodávek, které žalovanému v souvislosti s odběrem elektřiny a plynu zaslala. Předložené listiny konotují se žalobními tvrzeními. Při absenci dobrovolného plnění se žalovaný dostal do prodlení s úhradami a žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení coby příslušenství pohledávek. Žalobkyně se tedy domáhala v tomto řízení peněžního plnění důvodně a soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní částky z titulu shora specifikovaných smluv, a to v rozsahu patrném z výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 422 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ačkoli žalobkyně požadovala plnou náhradu nákladů řízení, soud jejímu návrhu nevyhověl a přiznal náhradu nákladů řízení v uvedené výši s odkazem na citovaná zákonná ustanovení.