7 C 43/2021-32 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkem 10 850 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že žalovaná uzavřela dne 10. 7. 2017 s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr společně s poplatky a úrokem formou 58 týdenních splátek po 240 Kč. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas. Na dlužné jistině neuhradila částku 8 000 Kč a na dlužných úhradách za služby částku 2 850 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (s účinností k témuž dni). Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné částky úvěru ve výši 8 000 Kč, dlužné částky úhrad za služby ve výši 2 850 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 456,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 918 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky úvěru od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 23,72 % p.a. z dlužné částky úvěru od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně dále sdělovala, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Jelikož žalovaná ani ode dne postoupení pohledávky ničeho neuhradila, žalobkyně se obrátila se svým nárokem na soud. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalované do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaná se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými. Soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 7. 2017 byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit společně s poplatky a úrokem, jejichž výše byla ve smlouvě specifikována, a to v předem stanovených týdenních splátkách. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, které upravovaly další práva a povinnosti smluvních stran, výši úroku, RPSN, splácení úvěru, možnost odstoupení od smlouvy, výběr splátek, prodlení. S žalovanou byla sepsána i tzv. zákaznická karta, která vyhodnocovala schopnost žalované splácet úvěr (žalovaná byla dotazována na bydlení, půjčky, rodinné poměry, příjmy a výdaje, zaměstnání). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (žalobkyně přikládala seznam postoupených pohledávek). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva datovaná dne 30. 4. 2020, vyhotovená právním zástupcem žalobkyně. Zaslání dopisu i výzvy bylo potvrzováno podacími lístky. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem a žalovanou jakožto dlužnicí byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě, ve smluvních podmínkách a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednané poplatky a úrok, které představují úhrady za služby a tedy příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků. Bylo také prokázáno, že žalovaná převzala od původního věřitele částku ve výši 8 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaná se smluvně zavázala vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatky a úrok, a to v 58 týdenních splátkách ve stanovené výši. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru (obojí v kapitalizované i obecně vymezené výši). 6. Žalobkyně rovněž prokázala úkon postoupení pohledávky z původního věřitele na současnou žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 7. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 2017. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 252 Kč.