10 C 175/2021-19 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2021 (ve znění doplňujícího podání doručeného dne 15. 12. 2021) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 768 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že dne 7. 1. 2015 uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce„ ve výši 22 568 Kč“. Tato se skládala z jistiny 13 000 Kč a ze souhrnného poplatku 9 568 Kč (souhrnný poplatek sestával z úroku, poplatku za administrativní činnost a odměny obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek). Půjčka měla být splácena v týdenních splátkách po 403 Kč. Žalovaný však půjčku splácel nepravidelně, uhradil pouze částku 2 800 Kč. Splatnost pohledávky nastala ke dni 4. 3. 2015, prodlení nastalo ke dni následujícímu. Žalovaný dluh neuhradil ani po opakovaných výzvách. Částka 19 768 Kč, která tvoří předmět řízení, sestává ze zůstatku dlužné jistiny 11 600 Kč a dlužného poplatku v rozsahu 8 168 Kč. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil ani k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu; skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Z důkazů předložených žalobcem učinil soud následující skutková zjištění: - z listiny„ Smlouva o úvěru“, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným (oba subjekty jsou podrobně specifikovány), žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 13 000 Kč jako předmět úvěru a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 9 568 Kč, a to v 56 týdenních splátkách po 403 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 14. 1. 2015, konečná splatnost dluhu měla nastat 14.2.2016. Listina je datována 7. 1. 2015, podepsána oběma smluvními stranami. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. - z listiny„ Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru“, že tyto upravují některá další práva a povinnosti smluvních stran, v podrobnostech upravují splácení půjčky, odstoupení od smlouvy, porušení smlouvy, úrokovou sazbu. - z listiny„ Čestné prohlášení o výši závazků“, že žalovaný zde měl uveden jeden další závazek, a to úvěr od jiné společnosti ve výši 68 000 Kč navázaný v lednu 2014 a splatný v únoru 2015. Listina je datována 7. 1. 2015, podepsána žalovaným. - z platební historie žalovaného, že žalovaný uhradil celkem částku 2 800 Kč (jedenkrát 1 000 Kč a jedenkrát 1 800 Kč), což odpovídá tvrzením v žalobě. - z listiny„ Předžalobní upomínka - vymáhání“, že tato je vyhotovena žalobcem a adresována žalovanému. Ten je v ní upozorňován na nedoplatek dluhu, který je vyčíslován. Žalovaný je vyzýván k úhradě dlužné částky, je upozorňován na možné soudní řízení a navýšení nákladů v souvislosti se soudním řízením. Listina je datována 18. 1. 2017. Z přehledu odeslané pošty je patrno, že tato listina byla žalovanému zaslána. 5. Soud činí v této věci skutkový a právní závěr o tom, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. obč. zák.). Žalovaný má v tomto smluvním závazku postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v uzavřené smlouvě a ve smluvních podmínkách (na něž smlouva odkazuje) dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. obč. zák., která regulují spotřebitelské smlouvy. V rozsahu přiznaného nároku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek žalobce jako neplatný pro rozpor s těmito ustanoveními. Jestliže žalovaný nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení se splácením. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobce také důvodně požadoval coby příslušenství zákonný úrok z prodlení. 6. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci tam specifikované peněžní plnění z titulu shora rozebrané smlouvy o úvěru. 7. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný a byly mu přiznány náklady v rozsahu zaplaceného soudního poplatku 800 Kč (jiné náklady nejsou z obsahu spisu patrny a nebyly ani uplatněny).