9 C 46/2022-21 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 49 200 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 30. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] 2018 [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 24 150 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 59 150 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. První splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na den 30. 5. 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na výši příjmů a výši úvěru, předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Dle údajů uvedených žalovaným mu mělo měsíčně zbývat k úhradě případných ostatních závazků 32 228 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 4 550 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že za této situace nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. Předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z předložené výplatní pásky žalovaného, SIPO, credit scoringu a finanční analýzy. Rovněž bylo prověřováno, zda žalovaný není v době uzavírání úvěrové smlouvy evidován v insolvenčním rejstříku, když bylo zjištěno, že osoba žalovaného v insolvenčním rejstříku není vedena. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil toliko částku ve výši 27 450 Kč, která odpovídá šesti splátkám. Na poskytnutou jistinu úvěru byla předchůdkyní žalobkyně alokována částka ve výši 3 300 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka ve výši 24 150 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 31 700 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 31 700 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 0 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. do 30. 05. 2019 řádně nesplatil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. V. odst. 4 smlouvy i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně tedy požadovala částku 31 700 Kč odpovídající nesplacené jistině, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 31. 5. 2019 do 29. 11. 2021 ve výši 7 731,11 Kč, náklady vynaložené za mimosoudní vymáhání a uplatnění pohledávky za žalovaným ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 17 500 Kč. Smluvní pokuta vznikla v důsledku prodlení žalovaného, a to z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 31 700 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 31. 5. 2019 do 3. 12. 2020. Žalobkyně po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 17 500 Kč. Takto vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání. Soud proto podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a učinil následující skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 4. 2018 včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli ([právnická osoba]) poskytnutou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve výši 24 150 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy věřiteli zaplatit částku celkem ve výši 60 550 Kč, po uhrazení jednorázového administrativního poplatku při podpisu smlouvy částku 59 150 Kč, a to v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. První splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Celková splatnost úvěru připadala dle smlouvy na 30. 5. 2019. 6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 39 428 Kč, měsíční výdaje uvedl ve výši 3 400 Kč za energie, 9 000 Kč za výživné a stravování. Průměrné měsíční výdaje žadatele uvedl žalovaný ve výši 6 200 Kč, celé domácnosti pak ve výši 12 400 Kč. Žalovaný dále uvedl, je ženatý, bydlí u rodičů, má dvě vyživovací povinnosti 7. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc březen 2018, že měsíční čistý příjem žalovaného odpovídal tento měsíc částce 95 339 Kč, kdy součástí této měsíční mzdy byly roční odměny. Z listin nazvané Finanční analýza a Credit scoring žalovaného, že na základě údajů poskytnutých žalovaným předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako osobu vhodnou k poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 35 000 Kč. 8. Z formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že obsahuje detaily daného úvěrového produktu včetně prohlášení žalovaného, že souhlasí s těmito podmínkami úvěru. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, dokladu o koupi části závodu, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, že byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek a podacího archu dokládající odeslání oznámení, že bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno. 10. Z dopisu ze dne 1. 2. 2022, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Z výzvy před podáním žaloby a podacího archu bylo zjištěno, že byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzván k plnění dluhu. 12. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval. 13. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru. Předchůdkyně žalobkyně jeho žádost posoudila na základě údajů v ní uvedených, předložené výplatní pásky, potvrzení SIPO, credit scoringu a finanční analýzy a dne 30. 4. 2018 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o úvěru částku 35 000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen zaplatit částku ve výši 60 550 Kč, po uhrazení jednorázového administrativního poplatku při podpisu smlouvy částku 59 150 Kč, a to v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. Žalovaný uhradil toliko šest splátek, tedy celkem 27 450 Kč. Pohledávka byla následně postoupena ve prospěch žalobkyně. 14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dl