16 C 38/2022-90 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 185.785,97 Kč s příslušenstvím. Uváděl, že dne 15. 3. 2017 uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu na částku úvěrového rámce 223.000 Kč, kdy postupně poskytl žalovanému úvěry v celkové výši 248.081,32 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku, spolu s dalšími částkami dohodnutými ve smlouvě o úvěru, zaplatit žalobci v měsíčních splátkách dohodnutých ve smlouvě. To však neučinil, když zaplatil žalobci za celou dobu na splátkách celkem 199.280,77 Kč. Proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky, která je tvořena jistinou ve výši 168.280,69 Kč, obchodním úrokem kapitalizovaným ke dni zesplatnění pohledávky (tj. ke dni 21. 10. 2021) ve výši 8.241,29 Kč, který přirůstá k dlužné jistině podle čl. 43 obchodních podmínek, úrokem z prodlení počítaným z dlužné jistiny kapitalizovaným ke dni 27. 4. 2022 v částce 5.205,14 Kč, úrokem z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaným ke dni 27. 4. 2022 v částce 368,85 Kč, dílčími poplatky předepsanými žalovanému v částce celkem 3.690 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 168.280,69 Kč za dobu od 28. 4. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 8.241,29 Kč za dobu od 28. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, nicméně žalovanou pohledávku neuhradil, proto žalobce podal žalobu. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet úvěru ze dne 15. 3. 2017 soud zjistil, že ji uzavřel žalobce s žalovaným, přičemž úvěrový rámec činil 223.000 Kč. Tento se zavázal částku jistiny spolu s dalšími částkami dohodnutými ve smlouvě o úvěru zaplatit žalobci v měsíčních splátkách. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na jednotlivé částky poskytnuté z úvěru žalobci bylo žalovaným hrazeno více než 199.280,77 Kč. Smlouva dále obsahuje i další ujednání (mj. i o poplatcích, úrocích, pojištění). Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce vycházel z informací získaných od spotřebitele, konkrétně údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o úvěr, a zároveň vyvinul aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrovaného, když nahlédl do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Dále zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. U žalovaného v zaměstnaneckém poměru vycházel z příjmu žalovaného ve výši 18.901 Kč ověřeného z jeho běžného účtu vedeného žalobcem, přičemž žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti 20.000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti porovnával žalobce příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného, z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči žalobci měl žalovaný závazky ve výši 3.649,97 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný vůči třetím osobám neměl v době podání žádosti žádný závazek. Z platební historie doložené žalobcem soud zjistil, že žalovaný celkem na úvěr načerpal částku ve výši 248.081,32 Kč a uhradil částku 199.280,77 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že tento na něm měl ke dni 15. 2. 2017 zůstatek - 5.685,55 Kč, ke dni 13. 1. 2017 pak - 5.975,20 Kč a kde ni 21. 12. 2016 pak - 20.981,35 Kč Ani v listopadu 2016 nebyl na účtu v plusu. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své