16 C 39/2022-53 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 10. 2021 mezi žalobcem a žalovanou. Tvrdí, že žalobce poskytl žalované dne 18. 10. 2021 úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku, spolu s dalšími částkami dohodnutými ve smlouvě o úvěru, zaplatit žalobci ve 24 měsíčních splátkách. To však neučinila, když nezaplatila žalobci ničeho. Proto se žalobce po žalované domáhá zaplacení žalované částky, která je tvořena jistinou ve výši 15.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 245 Kč, úroků ve výši 2.940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1.000 Kč, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 154,26 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 20.834 Kč za dobu od 20. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že ji uzavřel žalobce s žalovanou, přičemž úvěr činil 15.000 Kč. K čerpání úvěru došlo na účet žalované. Tato se zavázala částku jistiny spolu s dalšími částkami dohodnutými ve smlouvě o úvěru zaplatit žalobci ve 24 měsíčních splátkách. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na tuto částku žalobci bylo žalovanou cokoliv hrazeno. Smlouva dále obsahuje i další ujednání mj. i o poplatcích, úrocích, smluvní pokutě). Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla posuzována nahlédnutím do příslušných databází, jako např. SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a tvrzeními žalované. Byly tak zjišťovány její příjmy, nikoliv konkrétní výdaje. U těchto vycházel žalobce ze svých výpočtů limitu nejvyšší měsíční splátky a své metodiky, neboť dle něj si spousta žadatelů o úvěr ani řady svých výdajů není vědoma. U příjmů pak vycházel ze statistického modelu pravděpodobného příjmu, neboť samo potvrzení o reálném příjmu za poslední měsíce nic neznamená, zvláště nezaručuje jeho příjem i do budoucna. Navíc potvrzení může být dle něj pozměněno či paděláno. K tomuto odkázal žalobce na rozsudek NS sp. zn. 4 Tdo 238/2019 či Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 17 Co 152/2019 a Nejvyššího správního soudu Švédského království sp. zn. 5868-16, jakož i na Obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví. Z úvěrové zprávy žalobce soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy (18. 10. 2021) žalovaná byla u svého jiného úvěru v prodlení se splátkami u úvěru v celkové výši 10.474 Kč, měsíc předtím se splátkami u jiného úvěru v celkové výši 48.186 Kč a také u dalšího ve výši 31.974 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z n