16 C 53/2022-53 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se v řízení domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku 49.081,44 Kč s příslušenstvím, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z titulu úvěrové smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Žalovaná podle tvrzení žalobce porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí byl poskytnut. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Po podání žaloby vzal žalobce žalobu zpět co do zaplacení částky 9.088 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 820,44 Kč představující smluvní pokutu, kdy postupem podle § 96 odst. 1 o.s.ř. bylo v této části rozhodnuto výrokem III. o zastavení řízení. 4. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů předložených žalobcem učinil soud následující skutková zjištění: 6. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 17. 5. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, a to bezhotovostně na její účet u [obec] [anonymizováno]. Následně po zaplacení první splátky, která byla započtena z částky 1.738,90 Kč na jistinu, byla smlouva dodatkem změněna na úvěrovanou částku 48.261,10 Kč. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit částku 104.990,76 Kč, a to v 36, resp. Dodatkem ve 33 měsíčních splátkách po 2.916,41 Kč (viz smlouva o úvěru). Žalobce nebyl schopen doložit řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Předmětná pohledávka byla postoupena ve prospěch žalobce, o čemž byla žalovaná ze strany postupitele vyrozuměna. Následně byla žalovaná vyzvána k plnění dluhu ze strany zástupce žalobce (viz výzva před podáním žaloby a podací arch). Podle tvrzení žalobce došlo ze strany žalované v průběhu trvání smluvního vztahu k úhradě na úvěru ve výši celkem 8.749,14 Kč. 7. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto dopadají na tento závazek též § 1810 a násl. občanského zákoníku a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). 8. Jelikož žalobce nebyl schopen doložit řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, neprokázal jeho řádné posouzení a proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, a to právě z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 9. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. 10. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 občanského zákoníku je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Žalobce tak byl ochuzen toliko o částku 41.250,86 Kč (byla poskytnuta na jistině částka 50.000 Kč na základě neplatné smlouvy a zaplaceno na úvěr bylo celkem 8.749,14 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalované, které je povinna podle § 2993 občanského zákoníku žalobci vydat. Ve zbytku nároků (částka jistiny ve výši 7.010,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48.261 Kč za dobu od 10. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 264,11 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč) pak byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná. 11. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobci přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jím požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/20221 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. 12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě 62,79 % (41.250,86 Kč z 65.699,69 Kč) a neúspěchu 37,21 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 25,58 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení přitom spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.980 Kč a dále v nákladech právního zastoupení, představovaných odměnou advokáta podle § 14b (užití §14b je dáno tím, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství žalob ve skutkově a právně naprosto shodných otázkách, kdy v žalobě činí proměnou toliko výše jednotlivých dílčích nároků) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy v tomto případě náleží za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku, zpětvzetí žaloby a písemné podání soudu (žalobu) 4 úkony právní služby po 500 Kč. Dále podle vyhlášky přísluší 4 režijní paušály po 300 Kč Náklady právního zastoupení tak celkem činí 3.200 Kč. K této částce také přísluší 21% DPH ve výši 672 Kč, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 5.852 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 25,58 %, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 1.496,94 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.