18 C 143/2023-34 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně není schopna doložit uzavřenou smlouvu s žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. 3. Soud podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Původní věřitel jednal s žalovaným o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 15 000 Kč, nicméně nebylo doloženo, že by smlouva byla uzavřena (návrh smlouvy o úvěru a obchodní podmínky). Žalobkyně však prokázala, že na bankovní účet žalovaného byla původním věřitelem zaslána dne 28. 11. 2020 částka 15 000 Kč, jako variabilní symbol bylo uvedeno rodné číslo žalovaného, přičemž tato platba byla na účet žalovaného připsána 30. 11. 2020 (potvrzení o platbě, sdělení banky a výpis z účtu žalovaného). Pohledávka původního věřitele byla následně dvakrát postoupena až na žalobkyni (postupní smlouvy, oznámení o postoupení). Žalobkyně následně vyzývala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. 5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Žalobkyně prokázala postoupení pohledávky na žalobkyni jako postupníka a lze ji tak hodnotit jako aktivně legitimovanou k vymáhání předmětné pohledávky. 7. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, či ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5213/2016, a ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018). 8. Za situace, kdy bylo prokázáno poskytnutí částky 15 000 Kč žalovanému a nevrácení ničeho, lze učinit závěr o důvodnosti žaloby na základě skutkových tvrzení a doložených listin. Žalobkyně totiž reálně byla ochuzena o částku 15 000 Kč. Tuto částku lze považovat za kvantifikaci, která odpovídá bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat (§ 2993 o. z.). Výše uvedené platí obdobně i ve vztahu k úroku z prodlení, který je žádán až od výzvy k plnění. Zde soud vyšel v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. a § 573 o. z. z toho, že žalovaný byl vyzván výzvou ze dne 8. 2. 2023, která byla odeslána téhož dne, k plnění svého dluhu do tří dnů, přičemž s ohledem na poměrně nízkou částku lze žalobkyní poskytnutý časový prostor považovat za přiměřený. Tyto skutečnosti, jak byly tvrzeny a prokázány žalobkyní, žalovaný nijak nezpochybnil a v řízení zůstal zcela pasivní. 9. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při aplikaci § 14b advokátního tarifu. Procesně úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 800 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), 300 Kč režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH ve výši 252 Kč. Soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že návrh lze hodnotit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. V případě žalobkyně se jedná o opakované uplatnění nároku ve skutkově i právně obdobných věcech. Struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje.