20 C 37/2023-21 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 1. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 10 400 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřel se žalovaným v rámci Účastnické smlouvy – Zákaznické smlouvy [číslo] k telefonním číslům [tel. číslo], [tel. číslo] a [číslo] smlouvu o pronájmu koncového zařízení. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit sjednané nájemné. Po skončení nájmu byl žalovaný povinen toto zařízení nepoškozené vrátit původnímu věřiteli. Dle smluvních ujednání vznikl tomuto věřiteli nárok na smluvní pokutu. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, nevyjádřil se tedy ani k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil žalovaný v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem a žalovaným byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o nájmu (§ 2201 a násl. o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě, ve smluvních podmínkách, na něž smlouva odkazuje, a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Žalobkyně totiž řádně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného a toto svoje tvrzení doložila doklady uvedenými v kartě zákazníka, resp. dokumenty na ověření finanční situace. Tento závěr soudu dopadá i na sjednané smluvní pokuty. Bylo také prokázáno, že žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, a proto se žalobkyně důvodně domáhá zaplacení částek, které představují smluvní pokuty dle jednotlivých ujednání smlouvy. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení. 5. Žalobkyně prokázala úkon postoupení pohledávky z původního věřitele na současnou žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 6. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smlouvy o úvěru. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 1 písm. a sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb. a odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 300 Kč, a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.