20 C 50/2022-27 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ návrh“) doručeným soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 13 484 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 4. 3. 2006 Smlouvu o půjčce [číslo]; na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč. Celkovou poskytnutou částku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 3. 3. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. 2. V návrhu žalobkyně ještě požadovala z titulu druhé smlouvy o půjčce částku 17 582 Kč s příslušenstvím, v této části však žalobkyně vzala žalobu zpět, jelikož druhá smlouva nebyla v evidenci dohledána. Soud proto v tomto rozsahu řízení částečně zastavil. 3. Soud následně vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o. s. ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. 4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, nevyjádřil se tedy ani k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil žalovaný v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem a žalovaným byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o půjčce (§ 657 a násl. občanského zákoníku). Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný poplatek, který představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků. Bylo také prokázáno, že žalovaný převzal od původního věřitele částku 12 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku a zaplatit poplatek, a to v 52 týdenních splátkách po 384 Kč. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení a úrok z půjčky (obojí v kapitalizované, i obecně vyjádřené formě). 6. Žalobkyně prokázala úkon postoupení pohledávky z původního věřitele na současnou žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 7. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smlouvy o půjčce ze dne 4. 3. 2006. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč (původně zaplatil částku 1 243 Kč, nicméně 243 Kč již bylo žalobci vráceno) dle položky 1 písm. a sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb., a odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálů za 3krát úkon právní pomoci po 100 Kč, a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 452 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.