9 C 125/2022-41 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne 22. 7. 2022 (ve znění doplňujícího podání a částečného zpětvzetí žaloby ze dne 2. 12. 2022) domáhal po žalovaném zaplacení částky 33 500 Kč s příslušenstvím. Uváděl, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 23. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]; na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou poskytnutou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 2 500 Kč. Dlužná částka je pak tvořena nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč, dlužnou úhradou za služby ve výši 13 500 Kč a úrokovým příslušenstvím. Pohledávka byla postoupena na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinností k témuž dni. Žalobce rovněž specifikoval, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného původním věřitelem. Při absenci dobrovolného plnění se žalobce domáhá předmětné dlužné částky žalobou podanou u soudu. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Původní věřitel - společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 23. 5. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční částku ve výši 20 000 Kč, tu si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu 60 týdnů, měl být splácen po 600 Kč Smlouva dále specifikovala celkovou výši částky, kterou má žalovaný splatit původnímu věřiteli (36 000 Kč), přičemž úrok činil částku 4 000 Kč (při sazbě 32,15 % ročně), hotovostní inkaso splátek činilo 8 000 Kč a administrativní poplatek 4 000 Kč. Listina upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, zejména splácení úvěru, RPSN, započítávání jednotlivých úhrad, právo na předčasné splacení, na odstoupení od smlouvy, následky nesplácení úvěru, zánik smlouvy. Z Karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr je patrno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti, že jeho totožnost byla ověřována dle občanského průkazu. Žalovaný dále v Kartě uváděl, že bydlí na základě nájemní smlouvy s přítelkyní (smlouvu dokládal v podobě Dodatku k podnájemní smlouvě a Předávacího protokolu), a že nemá vyživovací povinnost. Pracuje u [právnická osoba] s.r.o. ve [obec] na pozici dělník v gumovýrobě - lisovně, a to od 21. 6. 2018, na dobu určitou do 30. 4. 2021 (k tomuto tvrzení dokládal Dodatek pracovní smlouvy ze dne 21. 6. 2018). Jeho čistý příjem dle Karty činí 12 825 Kč, celkové výdaje tvoří částku 6 100 Kč (použitelný příjem pak činí částku 6 725 Kč). Další zápůjčky či úvěry nemá. Z výplatních pásků bylo zjištěno, že žalovaný dosahoval příjmu 16 266 Kč a 15 955 Kč čistého měsíčně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 (byl přikládán scan seznamu postoupených pohledávek). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 3. 2. 2022, jehož součástí byla informace o zpracování osobních údajů. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022 k úhradě dlužné částky, ta byla vyčíslována na 37 914,29 Kč. Zároveň byl upozorněn na možné soudní řízení a navýšení nákladů v souvislosti se soudním řízením. 5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce sděloval, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost uloženou mu zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitel především vyhodnotil informace získané od žalovaného, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (výplatní pásky, nájemní smlouva, pracovní smlouva). Zároveň bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Dále byly poskytnuté údaje vyhodnoceny dle skóringového modelu. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr neměl původní věřitel důvodné pochybnosti o možnostech žalovaného hradit úvěr. 6. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvod hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný úrok a úhrady za služby, které představují příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků. Bylo také prokázáno, že žalovaný převzal od původního věřitele částku 20 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobce také důvodně požadoval coby příslušenství zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru (obojí jak v kapitalizované, tak i obecně vymezené výši). Rovněž soud konstatuje, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí. 7. Žalobce prokázal úkon postoupení pohledávky z původního věřitele na současného žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 8. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci peněžní plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne 23. 5. 2020. 9. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. při aplikaci § 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhl. č. 120/2014 Sb., účinné od 1. 7. 2014. Procesně úspěšnému žalobci tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 3 518 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 1 340 Kč, dále z odměny zástupce žalobce ve výši 3x 500 Kč (ve věci jsou shledávány tři úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) a dále ze tří paušálních náhrad výdajů (3x 100 Kč) vážících se k úkonům právní služby. Dále je přiznávána náhrada 21 % DPH ze základu zahrnujícího odměnu a režijní paušály (DPH celkem 378 Kč).