17 C 64/2024-19 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16.2.2021 mezi , právnická osoba, ., právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl částku 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradil. Uhradil pouze prvních sedm splátek v celkové výši 23.825 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I až II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru o jeho majetkových a rodinných poměrech, z předložených dokladů k jeho majetkovým poměrům (žalobkyně upozorňuje, že listiny měl věřitel k dispozici při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem).2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 16.2.2021 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 15 % ročně a poplatky v souhrnné výši 27.275 Kč uhradit v 17 splátkách po 3.075 Kč měsíčně. Téhož dne věřitel žalovanému částku 25.000 Kč vyplatil.5. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, má měsíční výdaje: na bydlení ve výši 3.860 Kč, na dopravu, jídlo apod. ve výši 2.000 Kč, ze mzdy je mu sráženo 4.032 Kč, hradí půjčky splátkami ve výši 3.320 Kč. Je zaměstnaný od roku 2017, a to s příjmem 19.870 Kč čistého měsíčně. Prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. V žádosti je zatrženo předložení výplatních pásek a pracovní smlouvy. (zjištěno z žádosti)6. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 6.12.2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno podáním podaným na poštu dne 3.1.2024. Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a z podacího lístku).7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 78 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4,5 ZoSÚ:10. (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.11. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,12. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.13. (5) Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.17. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“19. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.20. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZoSÚ nesplnil, neboť relevantním způsobem nevyhodnotil údaje sdělené žalovaným. Přes prohlášení o nevedení exekučního řízení, je patrné, že proti žalovanému exekuční řízení v dobu uzavření úvěrové smlouvy vedeno bylo, neboť žalovanému byly prováděny srážky ze mzdy. Věřitel se přesto žalovaného nedotazoval, v jakém rozsahu jsou splatné dluhy žalovaného.21. V rozporu s § 78 ZoSÚ věřitel (či žalobkyně) neuchoval žádné doklady ověřující prověřování úvěruschopnosti, tudíž ani není sto prokázat ověření příjmů žalovaného.22. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ není oprávněn úvěr poskytnout.23. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně