17 C 68/2024-31 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřených dne 20.6.2019 (nároky označené ve výrocích písmenem a)) a dne 15.3.2019 (nároky označené ve výrocích písmenem b)) mezi , právnická osoba, , právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl částky 20.000 Kč a 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala částky spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na smlouvě ze dne 20.6.2019 uhradila 1.500 Kč a na smlouvě ze dne 15.3.2019 3.700 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I až II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěrů, z předložených dokladů k jejím majetkovým poměrům (žalobkyně upozorňuje, že listiny měl věřitel k dispozici při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty).2. Co do částky 2.379,64 Kč u smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 15.3.2019 vzala žalobkyně žalobu zpět. V rozsahu zpětvzetí bylo řízení dle § 96 o.s.ř. zastaveno. Důvodem zpětvzetí byla úhrada částky v insolvenčním řízení vedeném u žalované po podání žaloby. Částky byly dle tvrzení žalobkyně hrazeny takto: dne 11.3.2022 248,22 Kč, dne 8.4.2022 410,62 Kč, dne 11.5.2022 385,96 Kč, dne 8.6.2022 174,18 Kč, dne 11.7.2022 254,93 Kč, dne 7.9.2022 260,59 Kč, dne 20.11.2023 105,23 Kč a 539,91 Kč.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání.5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 15.3.2019 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu č. , hodnota, o úvěru částky 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 35,55 % ročně, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1.200 Kč, pojištění ve výši 990 Kč a za inkaso splátek ve výši 1.800 Kč uhradit v 45 týdenních splátkách po 226 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 6.000 Kč vyplatil.6. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr dne 15.3.2019 uvedla, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu s dalšími osobami. Má výdaje ve výši cca 9.170 Kč měsíčně, z toho na splátky úvěru, který si vzala ve výši 40.000 Kč, hradí splátky ve výši 670 Kč, a na bydlení 3.500 Kč. Je zaměstnaná od února 2018, a to s příjmem 13.500 Kč čistého měsíčně. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční řízení. V žádosti je zatrženo předložení pracovní smlouvy. (zjištěno z žádosti)7. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 20.6.2019 s žalovanou, spotřebitelkou smlouvu č. , hodnota, o úvěru částky 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 32,15 % ročně, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 4.000 Kč a za inkaso splátek ve výši 8.000 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč8. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr dne 20.6.2019 uvedla, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu s dalšími osobami. Má výdaje ve výši cca 9.717 Kč měsíčně, z toho na splátky úvěrů ve výši 1.017 Kč a na bydlení 3.000 Kč. Je zaměstnaná od 17.6.2019 na dobu neurčitou, a to s příjmem 12.846 Kč čistého měsíčně. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční řízení. V žádosti je zatrženo předložení nájemní a pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu, smlouva o úvěru, faktur za náklady na bydlení. (zjištěno z žádosti)9. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 15.1.2021. Postoupení bylo žalované oznámeno podáním podaným na poštu dne 22.2.2021. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku).10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 78 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4,5 ZoSÚ:13. (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.14. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,15. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.16. (5) Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.20. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.21. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.22. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil př