9 C 156/2023-20 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne 17. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč, dále smluvní pokuty 3 725 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 265 Kč a úrokového příslušenství. Uváděla, že původní věřitel – společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne 30. 9. 2022 Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 19. 10. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky původního věřitele. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž úvěr měl být splacen do 6. 11. 2022 (celkem měl žalovaný vrátit částku 30 210 Kč spolu s příslušenstvím). Žalovaný však poskytnutý úvěr neuhradil řádně a včas, původnímu věřiteli tak vznikl nárok na smluvní pokutu (ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení) a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 (prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávky). Dlužná (postoupená) částka sestává z nesplacené jistiny 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 210 Kč, smluvní pokuty 3 725 Kč, poplatku za upomínání 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 265 Kč, dále je požadován zákonný úrok z prodlení (jak v kapitalizované, tak i v obecně vymezené formě). Ode dne postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá svého nároku soudní cestou.2. Na dotaz ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem žalobkyně sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy vztahujícími se k úvěruschopnosti. Žalobu vzala tedy částečně zpět co do smluvní pokuty (3 725 Kč) a kapitalizovaného úroku (5 210 Kč a 100 Kč). Předmětem řízení je tedy zaplacení dlužné jistiny 25 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 530,82 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 265 Kč.3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný uzavřel dne 19. 10. 2022 se společností , právnická osoba, Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Tato smlouva měnila a doplňovala podmínky předchozí smlouvy stejného čísla. Poskytnutá částka měla být vrácena do 6. 11. 2022 spolu s úrokem ve výši 5 210 Kč (celkem tedy 30 210 Kč). Listina upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, uzavření smlouvy, možnost prodloužení splatnosti, právo na odstoupení, podmínky čerpání, sankce (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za upomínání, úroky z prodlení), dále ve svém závěru odkazuje na obchodní podmínky, které tvoří nedílnou součást smlouvy. Ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 30. 9. 2022 bylo pak zjištěno, že tato listina byla uzavřena mezi týmiž účastníky, předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 16 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl být zaslán na bankovní účet žalovaného. Obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově pak podrobněji upravovaly pojmy uvedené ve smlouvě, způsob poskytnutí úvěru, prodloužení splatnosti úvěru, další práva a povinnosti smluvních stran, sankce. Z výpisů z běžného účtu je patrno, že žalovaný uhradil dne 15. 9. 2022 tzv. verifikační platbu ve výši 0,01 Kč a dále že žalovanému byly poskytnuty částky ve výši 16 000 Kč (dne 30. 9. 2022) a ve výši 9 000 Kč (dne 15. 10. 2022). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek (Společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek) ze dne 24. 4. 2023, tato smlouva odkazuje na rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek (Smlouva o postoupení pohledávek) ze dne 28. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím dvou dopisů ze dne 18. 4. 2023, vyhotovených postupitelem i postupníkem. Z Potvrzení o provedení transakce je patrno, že částka za portfolio pohledávek původního věřitele byla uhrazena novým věřitelem ke dni 11. 4. 2023. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že pověřený pracovník žalobkyně vykonal dne 29. 6. 2023 cestu na kontaktní adresu žalovaného a že žalovanému byl zaslán obyčejný dopis. Předžalobními upomínkami ze dne 23. 5. 2023 a dne 1. 8. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a zároveň byl upozorněn na možné soudní řízení v případě neuhrazení této částky. Zaslání předžalobní upomínky bylo doloženo podacím archem pošty.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Původní věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an., § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.11. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel (jako osoba v oboru orientovaná) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.12. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že: „…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“.13. Soud má za to, že původní věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil, neboť vůbec neověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani nedoložila, zda byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, registru dlužníků, insolvenčního rejstříku apod.14. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku,