10 C 69/2025-29 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 11. 12. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 62 504,72 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Původní věřitel – společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) uzavřel s žalovanou dne 11. 1. 2017 Smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž prostřednictvím byla žalované poskytnuta částka ve výši 101 504,72 Kč. Žalovaná však úvěr do data splatnosti nevrátila. Dlužná částka tak činí 62 504,72 Kč. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále byla lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky jak upomínkami, tak i předžalobní výzvou.2. Žalobkyně v podání ze dne 31. 3. 2025 sdělovala, že žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 135 921 Kč, před postoupením pohledávky uhradila celkem částku 323 376,88 Kč. Postoupená pohledávka sestávala z jistiny 64 999,80 Kč a úroku 36 504,92 Kč (celkem tedy 101 504,72 Kč). Před podáním žaloby uhradila žalovaná částku 39 000 Kč. Dne 5. 2. 2025 uhradila žalovaná ještě částku 2 000 Kč, ta byla započtena na jistinu. Žalobkyně tedy vzala žalobu částečně zpět ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 36 504,92 Kč od 11. 1. 2024 do zaplacení a ohledně částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 2. 2025 do zaplacení. Soud vyhověl tomuto částečnému zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 11. 6. 2025, č.j. 10 C 69/2025-23.3. Následným podáním ze dne 17. 6. 2025 žalobkyně upřesňovala svůj žalobní návrh ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy odkazovala na provedené lustrace v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, dále na prohlášení žalované ohledně pravidelného příjmu a schopnosti úvěr splácet, na výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. V závěru žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila dne 7. 4. 2025 částku 2 000 Kč, ta byla započtena opět na jistinu, bere tak žalobu částečně zpět co do částky 2 000 Kč a zákonného úroku z této částky od 7. 4. 2025 do zaplacení.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Dne 11. 1. 2017 uzavřel původní věřitel , Anonymizováno, s žalovanou smlouvu označenou jako Smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 8,5 % p.m. Prostřednictvím dvou Dodatků o navýšení úvěrového limitu ke smlouvě o revolvingovém úvěru byl úvěrový limit nejprve navýšen na částku 55 000 Kč, následně pak na částku 65 000 Kč. Obchodní podmínky původního věřitele podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran. Dlužná částka činila k datu splatnosti (10. 1. 2024) 101 136,44 Kč. Jednotlivými listinami označenými jako , Anonymizováno, žalobkyně doložila, že žalovaná načerpala celkovou částku 135 921 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Ze zprávy banky , právnická osoba, . ze dne 24. 4. 2025 je patrno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná (od 3. 5. 2018). Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 16. 2. 2024 vyzvána k zaplacení dlužné částky, zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dále seznamem postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno prostřednictvím dopisu ze dne 16. 2. 2024.5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti původního věřitele.14. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 10 C 69/2025-17 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nepředložila ničeho. Pouze konstatovala, že žalovaná byla lustrována v různých databázích, že byl proveden výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji a že žalovaná měla prohlásit, že má pravidelný příjem a je schopna úvěr splácet.15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Žalobkyně (resp. původní věřitel) tak zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalované, ověření žalované v různých databázích zůstalo pouze v rovině tvrzení a pouze spoléhala na prohlášení žalované, že ta je schopna úvěr splácet. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabýval. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, přičemž není možné se spokojit pouze s jejími tvrzeními, ale