13 C 24/2025-35 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 2. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 34 810,12 Kč s tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným došlo dne 11. 7. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které bylo žalovanému poskytnuto 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V rámci žaloby je tvrzení, že právní předchůdce žalobce, jakožto poskytovatel zápůjčky, posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný se za úvěr zavázal uhradit částku 24 690 Kč, žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, poslední splátka byla uhrazena 17. 10. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávek.2. Procesní stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo zjistit, neboť ne, tento nepřebírá soudní zásilky.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným byla uzavřena dne 11. 7. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 20 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit kromě jistiny i poplatek v celkové výši 21 828 Kč, který sestává z: úrok ve výši 16 220 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4 108 Kč. Celková dlužná částka měla činit 44 690 Kč. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta, v rámci které je uvedeno, že žalovaný pracuje jako , Anonymizováno, ve firmě , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem je 25 820 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele jsou 3 400 Kč. V zákaznické kartě se dále uvádí, že příjem žadatele byl ověřen dokumenty, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žádná z těchto listin však není součástí spisového materiálu, žalobce ani k výzvě soudu žádné doklady týkající se potvrzení příjmů a výdajů žalovaného soudu nedoložil. Žalovaný na dluh uhradil celkem 7 500 Kč, což vyplývá z tabulky umoření. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 7. 2024. Žalovanému byla doručována předžalobní výzva k plnění datovaná 31. 10. 2024.5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Odborná péče poskytovatele úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.9. Vzhledem k tomu, že mezi stranami byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, bylo povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. V řízení bylo pouze tvrzeno, že úvěruschopnost byla posouzena, nebylo to však prokázáno. Součástí spisového materiálu nejsou žádné relevantní doklady či informace týkající se příjmové a výdajové stránky žalovaného. Za této situace je finanční plnění, které se dostalo do dispozice žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce, hodnoceno jako bezdůvodné obohacení, kdy je povinností žalovaného tyto finanční prostředky vrátit. Pokud bylo žalovanému poskytnuto 20 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 7 500 Kč, je jeho povinností vrátit žalobci částku 12 500 Kč, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení. Pokud jde o další nárokované částky žalobcem, pak tyto nebyly soudem přiznány za situace, kdy smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem vyhodnocena jako neplatná, neboť před uzavřením spotřebitelského úvěru nebylo řádně postupováno dle § 86a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Veškeré nároky žalobce nad přiznanou částku ve výroku I. tak byly soudem ve výroku II. zamítnuty.10. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce ve věci byl nižší než jeho neúspěch, soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to i za situace, kdy vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného tomuto žádné náklady řízení ani vzniknout nemohly.