13 C 29/2025-40 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 3. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení dluhu v částce 42 673,45 Kč s tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobce společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovanou došlo dne 7. 6. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které bylo žalované poskytnuto 23 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalobce uvádí, že jeho právní předchůdce, jakožto poskytovatel zápůjčky, posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty“. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 26 465 Kč, poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena 31. 1. 2023. Ke dni 5. 2. 2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 20 900 Kč, dlužný poplatek 21 773,45 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na pohledávku ničeho uhrazeno. Celkově žalovaná uhradila 4 933 Kč od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce dále rekapituluje dluh žalované.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá soudní zásilky.3. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, kdy žalovaná je mongolskou státní příslušnicí, která má bydliště evidováno na území ČR, a to dle systému ISZR na adrese , adresa, . Na danou věc dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to čl. 18 odst. 2 (smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště).4. Ve věci bylo rozhodováno dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dnes 7. 6. 2022 uzavřel , právnická osoba, , IČ , IČO, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl žalované částku 23 000 Kč. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit poplatek v celkové částce 26 465 Kč, který sestává z těchto položek: úrok ve výši 19 972 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4 993 Kč. Žalovaná uhradila od 22. 6. 2022 do 31. 1. 2023 celkovou částku 4 933 Kč. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta, v rámci které se uvádí, že žalovaná je zaměstnána jako , Anonymizováno, ve firmě , právnická osoba, ., má pravidelný čistý příjem 16 255 Kč, další čisté příjmy domácností jsou 22 000 Kč. Interní splátky činí 1 341 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele 3 400 Kč. Přestože je v listině uvedeno, že čistý příjem žadatele byl ověřen dokumenty, a to pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu, pak tyto listiny nejsou součástí spisového materiálu, žádné doklady týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované nedoložil ani žalobce k výzvě soudu v rámci svého podání datovaného 23. 9. 2025. Dne 21. 10. 2024 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi postupitelem , právnická osoba, a žalobcem jako postupníkem. Pohledávka za žalovanou je součástí převedených pohledávek. Oznámení postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024. Dne 31. 12. 2024 byla žalované zasílána předžalobní výzva k plnění.6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Odborná péče poskytovatele úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.10. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo povinností právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Přestože v řízení bylo tvrzeno, že úvěruschopnost byla zjišťována, žalobce soudu nedoložil žádné listiny, kterými by posouzení úvěruschopnosti bylo i prokázáno. Součástí spisového materiálu nejsou žádná potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalované, žádná informace o tom, že by snad příjem žalované v rámci domácnosti měl být i vyšší než pouze její příjem, nejsou dokladovány žádné její výdaje. Za tohoto stavu věci soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a plnění, které se žalované dostalo do dispozice v částce 23 000 Kč, soud hodnotí pouze jako bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vrátit. Od poskytnuté částky 23 000 Kč bylo odečteno plnění, které žalovaná uhradila v celkové částce 4 933 Kč, je proto povinností žalované uhradit žalobci dluh ve výši 18 067 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení, tak, jak je uvedeno ve výrokové části I. tohoto rozsudku. Pokud se jedná o další nároky žalobce, tyto byly zamítnuty s ohledem na neplatnost smluvních ujednání týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch žalobce byl nižší n