17 C 103/2025-20 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29.8.2022 a č. , hodnota, uzavřené dne 22.9.2022, a to mezi , právnická osoba, , právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl částky ve výši celkem 45.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté částky spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradila. Na pohledávku ze smlouvy ze dne 29.8.2022 uhradila celkem 5.394 Kč a na pohledávku ze smlouvy ze dne 22.9.2022 celkem 1.960 Kč. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru o jejích majetkových a rodinných poměrech, z předložených dokladů k majetkovým poměrům (žalobkyně upozorňuje, že listiny měl věřitel k dispozici při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem zákaznické karty).2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Za splnění podmínek dle § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodováno bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 29.8.2022 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o úvěru částky 25.000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem ve výši 69,6 % p.a., poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a za službu splácení ve výši 5.428 Kč uhradit v 24 měsíčních splátkách po 2.394 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 25.000 Kč vyplatil.5. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr dne 29.8.2022 uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnosti, druh bydlení z možností – vlastník, žiji s rodiči, spoluvlastník, ubytovna, nájemník, pečovatelský dům, spolubydlící, jiné, zatrhla jiné. Uvedla, že má výdaje ve výši cca 3.000 Kč měsíčně, nehradí splátky. Je zaměstnaná od roku 2008 na dobu neurčitou s příjmem 30.597 Kč čistého měsíčně, další příjmy domácnosti jsou ve výši 4.000 Kč. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. V žádosti je zatrženo předložení výplatních pásek za červen a červenec roku 2022 a pracovní smlouvy. V žádosti uvedená adresa trvalého pobytu je , adresa, . (zjištěno z žádosti)6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 22.9.2022 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o úvěru částky 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem ve výši 69 % p.a., poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a za službu splácení ve výši 4.342 Kč uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1.960 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 20.000 Kč vyplatil.7. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr dne 22.9.2022 uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnosti, druh bydlení zatrhla jiné. Uvedla, že má výdaje ve výši cca 3.000 Kč měsíčně, hradí splátky ve výši 2.394 Kč měsíčně. Je zaměstnaná od roku 2008 na dobu neurčitou s příjmem 31.738 Kč čistého měsíčně. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. V žádosti je zatrženo předložení výplatních pásek za červenec a srpen roku 2022 a pracovní smlouvy. V žádosti uvedená adresa trvalého pobytu je , adresa, . (zjištěno z žádosti)8. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 21.10.2024. Postoupení bylo žalované oznámeno podáním podaným na poštu dne 11.11.2024. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a z podacího lístku).9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 31.12.2023 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.16. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.17. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“18. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.19. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZoSÚ ani u jedné ze smluv o úvěru nesplnil, neboť dostatečným způsobem nezjišťoval výdaje žalované. Nezjišťoval výdaje na bydlení žalované, když částka 3.000 Kč „odhadovaných měsíčních výdajů“ se jeví jako neúměrně nízkou na základní výdaje na živobytí žalované, nadto si věřitel mohl z dokladu totožnosti žalované ověřit, že žalovaná má trvalé bydliště na adrese úřadu, což by mělo vést k podrobnějšímu ověřování