17 C 117/2025-61 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 12.4.2023 mezi , právnická osoba, ., právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl částku 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s poplatkem ve výši 38.028,87 Kč vrátit do 13.4.2024. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že věřitel prověřil žalovaného ve veřejných databázích. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ničeho na úvěru neuhradil.2. Žalovaný namítl, že na žalovaném úvěru už uhradil do konce roku 2024 částku 27.500 Kč. Následně uhradil inkasní agentuře , Anonymizováno, na žalovaném úvěru dalších 14.000 Kč. Namítl nedostatečné prověřování úvěruschopnosti, když z výpisů z účtů bylo zřejmé, že má problém s on-line sázením, měsíčně prosázel desítky tisíc korun. Žalovaný požádal o splátky dluhu v částkách po 1.000 Kč měsíčně, když od 27.8.2025 je v pracovní neschopnosti, pobírá nemocenskou ve výši 20.000 Kč měsíčně. Nemá jiné příjmy. Za bydlení platí 9.000 Kč měsíčně. Jeho pracovní schopnost se stala omezenou, požádal o invalidní důchod. Má další dluh u žalobkyně a splácí dluhy i dalším věřitelům.3. Žalobkyně v rozsahu dle výroku I vzala žalobu zpět. Potvrdila, že částku ve zpětvzaté výši žalovaný na úvěru před podáním žaloby původnímu věřiteli uhradil. Souhlasí s přiměřenými splátkami. Řízení bylo dle § 96 o.s.ř. ve zpětvzaté části zastaveno.4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 12.4.2023 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 38.028,87 Kč vrátit do 13.4.2024, a to ve splátkách po 8.000 Kč měsíčně na účet číslo , č. účtu, pod VS – rodným číslem žalovaného. Téhož dne věřitel žalovanému částku 60.000 Kč vyplatil na účet označený žalovaným ve smlouvě o úvěru (zjištěno výpisem z účtu a ze smlouvy o úvěru).5. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 5.3.2025. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k úhradě žalované částky do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, , dopisem podaným u pošty dne 15.3.2025. Podle oznámení byla věřitelem výše uvedená úvěrová smlouva vedena pod číslem , hodnota, . (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a z podacího lístku)6. Žalovaný na úvěru zaplatil věřiteli převodem na účet číslo , č. účtu, pod VS , var. symbol, (podle centrální evidence obyvatel se jedná o jeho rodné číslo) částky 3x8.500 Kč a 2.000 Kč platbami ze dne 12.5.2023, 13.6.2023, 12.7.2023 a 14.9.2023. (zjištěno výpisy z účtu)7. Žalovaný zaplatil na účet společnosti , Anonymizováno, číslo , Anonymizováno, , pod VS: , var. symbol, částky v celkové výši 15.000 Kč platbami ze dne 16.4.2024, 12.6.2024, 14.10.2024, 11.11.2024, 16.12.2024, 13.1.2025 a 12.2.2025. (zjištěno výpisy z účtu)8. Žalovaný je zaměstnán, za měsíce červenec a srpen 2025 dosáhl čistého příjmu ve výši 62.394 Kč a 40.483 Kč. Z jeho mzdy nejsou prováděny srážky. Od 27.8.2025 je v pracovní neschopnosti. Za září mu byla zaměstnavatelem vyplacena jen náhrada mzdy za nemoc ve výši 8.449 Kč. (zjištěno z výplatních pásek a výpisy z účtu)9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 31.12.2023 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.15. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.16. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.18. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“20. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.21. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil, neboť vůbec nezjišťoval příjmy a výdaje žalovaného. Prověřování v databázích řádným prověřováním úvěruschopnosti není. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu uk