8 C 39/2023-42 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 545 735,08 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 14. 12. 2010.Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně dne 25. 7. 2023, č. j. 8 C 39/2023-20, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a který byl žalovanému doručen dne 24. 8. 2023. Dne 4. 9. 2023, tedy před tím, než rozhodnutí nabylo právní moci, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne , datum, , č. j. KSOS , Anonymizováno, INS , Anonymizováno, rozhodnuto o úpadku žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. V důsledku toho bylo řízení přerušeno v souladu s § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákonů), podle něhož bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.Podáním ze dne 10. 2. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o výtěžek zpeněžení v rámci insolvenčního řízení žalovaného ve výši 734 879,60 Kč, který byl v této částce započten na předmětnou pohledávku. Žalobkyně proto vzala žalobu zpět o jistinu ve výši 545 735,08 Kč, o úrok ve výši 3,79 % ročně z částky 545 735,08 Kč od 23. 12. 2022 do 4. 9. 2023, o úrok ve výši 3,79 % ročně z částky 545 735,08 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení, o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 545 735,08 Kč od 22. 1. 2023 do 4. 9. 2023, o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 545 735,08 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení. V rámci částečného zpětvzetí bylo zohledněno, že se v insolvenčním řízení neuspokojují úroky ani úroky z prodlení ve smyslu § 170 insolvenčního zákona.Soud vyzval žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. 8 C 39/2023-34 k vyjádření, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby, avšak žalovaný se během stanovené lhůty nevyjádřil a v důsledku toho měl soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že se zpětvzetím žaloby souhlasí.Podle § 96 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.Soud dle § 96 odst. 2 o.s.ř. částečně zrušil rozsudek ze dne 25. 7. 2023, č. j. 8 C 39/2023-20, a to v rozsahu zpětvzetí (výrok I. tohoto usnesení) a zastavil řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí (výrok II. tohoto usnesení), neboť žalobkyně vzala návrh na zahájení řízení zpět dříve, než rozhodnutí nabylo právní moci a současně žalovaný neuplatnil vážné důvody, pro které by se zpětvzetím návrhu nesouhlasil. Žalobkyně se nadále domáhá příslušenství pohledávky, které nemohlo být uspokojeno v insolvenčním řízení. V části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 3,79 % ročně z částky 545 735,08 Kč od 5. 9. 2023 do 27. 6. 2024, vyčísleným částkou 17 063,77 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 545 735,08 Kč od 5. 9. 2023 do 27. 6. 2024, vyčísleného částkou 67 534,72 Kč proto rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 7. 2023, č. j. 8 C 39/2023-20 zrušen nebyl, a je účastníkům doručován spolu s tímto usnesením.V důsledku částečného zrušení rozsudku byl zrušen i výrok o náhradě nákladů řízení a soud dle § 151 odst. 1 o.s.ř. opětovně rozhodoval o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého platí, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastní řízení). V projednávané věci byla žalobkyně částečně úspěšná v rozsahu, ve kterém byl rozsudek ze dne 25. 7. 2023, č. j. 8 C 39/2023-20 ponechán v platnosti a ve zbývající části z procesního hlediska zavinil zastavení řízení žalovaný, a proto mu vznikla povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Z těchto důvodů přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 54 682 Kč zahrnující soudní poplatek ve výši 21 830 Kč a odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 545 735,08 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 250 Kč za jednoduchou předžalobní upomínku, a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 150 Kč ve výši 5 701,50 Kč. Za úkon zpětvzetí žaloby žalobkyně náhradu nepožadovala a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně nemá nárok na vrácení poměrné části soudního poplatku, neboť podle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích vzniká právo na vrácení části soudního poplatku pro zpětvzetí žaloby jen do okamžiku vyhlášení rozhodnutí (je-li rozhodováno bez nařízení jednání). V dané věci došlo k zpětvzetí žaloby až po vyhlášení rozhodnutí vydaného bez nařízení jednání, a proto žalobkyni právo na vrácení soudního poplatku nevzniklo.