9 C 12/2025-20 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 24. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 887,65 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že uzavřela s žalovaným dne 20. 8. 2021 Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem 25 000 Kč. Žalovaný z této karty čerpal finanční prostředky, jak vyplývá z přiloženého výpisu z účtu žalovaného. Následně však žalovaný nesplnil své povinnosti z úvěrové smlouvy a nehradil sjednané splátky dle čl. II a V. Smlouvy o úvěru. Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k řádnému splnění povinností, načež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dle čl. VII. Smlouvy o úvěru dne 20. 4. 2024. Žalovaný byl oznámením ze dne 22. 4. 2024 vyzván k úhradě celého dluhu. Ke dni 28. 2. 2025 pak žalobkyně zkapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení. Žalovaný tak žalobkyni dluží celkem částku 20 821,09 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 17 887,65 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do 28. 2. 2025 ve výši 1 525,55 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení do 28. 2. 2025 ve výši 1 407,89 Kč. Žalobkyně uvedla, že co se týká smluvního úroku, od data 1. 3. 2025 požaduje tento úrok ve snížené výši 8,05 % p.a. Zákonný úrok z prodlení požaduje ve snížené výši 8,05 % p.a., a to až do 28. 2. 2025. Od následujícího dne požaduje zákonné úroky z prodlení ve výši dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně vzhledem ke shora uvedenému uplatňuje částku ve výši 17 887,65 Kč spolu se smluvním úrokem z částky 17 887,65 Kč ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2025 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 887,65 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení a dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 525,55 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 407,89 Kč.2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř.3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, ani se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Z listin doložených žalobkyní pak soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které mohl žalovaný čerpat úvěr do výše 25 000 Kč a úrokem 19,9 % ročně. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné a produktové podmínky, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran (smlouva o úvěru, obchodní podmínky pro kreditní kartu a obchodní podmínky pro platební kartu). V rámci sjednávání smlouvy žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit daný úvěr, a to především na základě odborné kontroly finančních toků na účtu žalovaného a dalších lustrací (žádost o poskytnutí úvěru, informace z CBCB, data o žádosti, výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný čerpal úvěr (výpis z účtu). Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužné jistiny a následně byl úvěr neplnění povinností žalovaného ke dni 20. 4. 2024 zesplatněn (výzvy žalobkyně, oznámení o zesplatnění a podací archy, interní výpisy – evidence úvěru, historie úvěru a splátek). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu výzvou ze strany právního zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a podací arch).5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen dne 20. 8. 2021 platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě, všeobecných obchodních podmínkách a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný úrok (který představuje příjem plynoucí věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků) a poplatky, které nejsou hodnoceny jako nepřiměřené. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky z kreditní karty dle výpisů z účtu v souladu s tvrzením žalobkyně. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala úrokové příslušenství, a to jak v kapitalizované, tak i v obecně vyjádřené výši (do zaplacení).6. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne 20. 8. 2021.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 887,65 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.