9 C 9/2025-23 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 16 131 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne 19. 1. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 9 600 Kč. Tuto poskytnutou částku měl žalovaný uhradit spolu s poplatkem ve výši 3 120 Kč, a to do 26. 3. 2024. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil ve stanovené lhůtě, zaplatil pouze 381 Kč, kdy tato úhrada byla započtena na smluvní pokutu. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 2 500 Kč, dále na úroky z prodlení v zákonné výši a rovněž na smluvní pokutu, tu žalobkyně požaduje ve výši 3 411 Kč. K posuzování úvěruschopnosti ohledně žalovaného žalobkyně sdělovala, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech a tyto informace byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází.2. K dotazu soudu ohledně doplnění posouzení úvěruschopnosti a doložení dokladů poskytnutých žalovaným žalobkyně sdělovala, že k tomuto nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a žádá soud, aby rozhodl o jejím nároku z titulu bezdůvodného obohacení.3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:5. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 19. 1. 2024 smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 600 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Za tuto zápůjčku se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 3 120 Kč, kdy celkovou částku 12 720 Kč měl žalovaný vrátit do 18. 2. 2024. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a náhrada účelně vynaložených nákladů (čl. 2.3 smlouvy). Listina upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, zejména splácení zápůjčky, ukončení smlouvy. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pak podrobněji vymezovaly další práva a povinnosti smluvních stran a tvořily nedílnou součást smlouvy. Z Výpisu z běžného účtu je patrno, že žalobkyně poskytla dne 19. 1. 2024 žalovanému částku 9 600 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, . Žalovanému byly zaslány upomínky ohledně zaplacení dlužné částky a dále předžalobní výzva ze dne 30. 1. 2025. Zaslání této výzvy bylo doloženo podacím lístkem pošty.6. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 23. 7. 2025 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný , Jméno žalovaného, . Dne 19. 1. 2024 mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 9 600 Kč od žalobkyně (z účtu , č. účtu, , pod VS , var. symbol, ).7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.17. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.18. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že: „…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“.19. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně. V průběhu řízení byla žalobkyně soudem vyzvána, aby předložila důkazy ke skutečnostem, jakým způsobem před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení t