10 C 189/2025-31 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 31. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení původně částky 36 880 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel , právnická osoba, pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž prostřednictvím poskytl žalovanému celkem částku 30 000 Kč. Úvěr měl být splacen společně s úrokem ve výši 6 880 Kč nejpozději do 22. 12. 2024. Jelikož žalovaný předmětný úvěr nevrátil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou, a to včetně zákonného úroku z prodlení.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.3. Žalobkyně v podání ze dne 16. 1. 2026 sdělovala, že dle obchodních podmínek původního věřitele může poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný souhlasil, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, CNCB a CBCB. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, lustracemi CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a o tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 4 240 Kč, v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět včetně příslušenství.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Původní věřitel , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úroky. Částka jistiny úvěru byla sjednána ve výši 25 000 Kč, úroková sazba činila 279,83 % ročně (celkem mělo být na úroku uhrazeno 5 750 Kč), RPSN pak 1 141,20 %. Úvěr měl být splacen do 30 dnů. Dodatkem č. 1 ze dne 20. 10. 2024 byla jistina navýšena na částku 30 000 Kč (a úrok 6 880 Kč při sazbě 279,02 % ročně). Poskytnutí celkové částky 30 000 Kč žalobkyně prokázala Výpisem z běžného účtu. Obchodní podmínky původního věřitele pro poskytování úvěrů splatných jednorázově pak podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran a další informace v souvislosti s poskytnutím úvěru. Žalovaný byl upomínkou ze dne 22. 12. 2024 vyzýván k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2025 byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možné soudní řízení. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění Dodatku č. 1 z téhož dne, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 5. 2. 2026 soud zjistil, že dne 19. 10. 2024 byla žalovanému na jeho účet připsána částka 25 000 Kč a dne 20. 10. 2024 pak částka 5 000 Kč, obě tyto částky byly poskytnuty společností , právnická osoba5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. , Anonymizováno, vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nepředložila ničeho. Pouze konstatovala, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, dále prostřednictvím lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historii. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrací v uvedených databázích a o tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný měl prohlásit, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě a že si není vědom evidence v žádné z databází dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie.15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Původní věřitel tak zcela rezignoval na ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného, ověření žalovaného v různých databázích zůstalo pouze v rovině tvrzení. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho p