10 C 3/2026-23 – Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 12. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 468,53 Kč s úrokovým příslušenstvím. Sdělovala, že s žalovaným uzavřela dne 24. 5. 2023 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do 1 roku od počátku čerpání, a to při sjednaném úroku ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný však opakovaně překročil sjednaný limit kontokorentního úvěru, byl upozorněn na možné zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z jistiny 17 820,89 Kč, řádného úroku 1 688,45 Kč a úroku z prodlení 1 833,78 Kč. Dále žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 6. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Úroková sazba činila 16,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 150 Kč. Splátky však nehradil řádně a včas, dostal se do prodlení, proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Dlužná částka sestává z jistiny 4 851,70 Kč, řádného úroku 742,70 Kč, úroku z prodlení 481,01 Kč a poplatku 50 Kč.2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o. s. ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Elektronický platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř.3. Žalobkyně v podání ze dne 16. 2. 2026 uvedla, že u pohledávky č. , hodnota, posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle jeho příjmu, kdy měl žalovaný bankovní účet u žalobkyně. Dále ověřovala, zda se u žalovaného nevede insolvenční řízení, ověřovala jeho platební morálku (z , Anonymizováno, ), lustrovala jej v interní databázi, kdy žalovaný neměl žádné negativní informace. Žalobkyně zkoumala výdaje žalovaného (když ten v žádosti uvedl částku 0 Kč) a stanovila tak částku 7 240 Kč. Žalobkyně dotazem do , Anonymizováno, a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr v , Anonymizováno, s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 30 Kč, dále měl spotřební úvěr v , Anonymizováno, , Anonymizováno, se splátkou 938 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 450 Kč, splátkové zatížení tedy činilo 1 950 Kč. Při uvedené výši příjmu 31 000 Kč by žalovanému zbylo 29 050 Kč k pokrytí životních nákladů. K pohledávce č. , hodnota, žalobkyně sdělila, že žalovaný uvedl příjem ve výši 33 003 Kč, což žalobkyně ověřila na účtu žalovaného. Zjišťovala opět, zda se u žalovaného nevede insolvenční řízení, ověřovala jeho platební morálku (z , Anonymizováno, ), lustrovala jej v interní databázi, kdy žalovaný neměl žádné negativní informace. Výdaje byly stanoveny na částku 7 902 Kč. Sjednané úvěry byly totožné jako u předchozí pohledávky. Orientační splátka úvěru činila 150 Kč, nové splátkové zatížení tvořilo částku 2 100 Kč. Žalovanému by pak zbylo k pokrytí životních nákladů celkem 30 903 Kč. Žalovaný načerpal celkovou částku 27 012 Kč, splatil 25 486 Kč.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 6. 2023 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úroková sazba činila 16,9 % ročně, RPSN pak 20,26 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 24. 5. 2023 Smlouvu o kontokorentním úvěru, jejímž prostřednictvím poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Úroková sazba činila 18,9 % ročně, RPSN 21,21 %. Smlouva dále upravovala podmínky splácení úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovaného dopisy k úhradě dlužných částek, upozorňovala ho na možné zesplatnění obou úvěrových smluv. Rovněž žalovanému zaslala předžalobní upomínky. Z výpisu z účtu žalovaného za 08 – 09/2024 bylo zjištěno, že konečný zůstatek činil – 17 820,89 Kč. Ze dvou listin - Podkladů pre súdne konanie bylo zjištěno, že žalovaný dluží na jistině částku 4 851,70 Kč, řádném úroku 742,70 Kč, úroku z prodlení 481,01 Kč a poplatku 50 Kč, dále že dne 11. 6. 2023 čerpal částky 3 000 Kč a 2 000 Kč. Dne 1. 9. 2024 čerpal částku 17 820,89 Kč (což tvoří dlužnou jistinu), dále dluží na řádném úroku částku 1 688,45 Kč a úroku z prodlení 1 833,78 Kč. Z výpisu z účtu za 06/2022 –06/2023 bylo zjištěno, že jsou zde evidovány platby od společnosti , Anonymizováno, (patrně mzda žalovaného), s průměrem 33 003,08 Kč za měsíc (ve výši 39 407,92 Kč při započítání všech příchozích plateb). Dále jsou zde evidovány i jiné příchozí platby bez bližší specifikace. Žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného za 06/2022 - 05/2023 (kontokorent) a 05/2023 – 11/2024, ze kterých jsou patrny pohyby na účtu žalovaného (výběry hotovosti z bankomatu, platby kartou, mzda žalovaného atd.).6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Vzhledem ke znění zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zejména § 86 odst. 1 a 2 soud zvažoval, zda žalobkyně správně posoudila úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Dle listin založených ve spise má soud za to, že žalobkyně využila pro posouzení řádné doklady, byly předloženy výpisy z účtu žalovaného, na shora uvedené spotřebitelské úvěry lze tak nahlížet jako na platně sjednané.11. V posuzovaném případě lze tedy uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny platné závazkové vztahy ze smlouvy o (kontokorentním) úvěru § 2395, § 2665 o. z.). Žalovaný má v těchto vztazích postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných písemně uzavřených smlouvách a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazků soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazky či kteroukoliv jejich část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednané úroky z úvěru v sazbě 18,9 % a 16,9 % ročně, které představují příjem plynoucí žalobkyni z poskytnutí peněžních prostředků. Bylo také prokázáno, že žalovanému byly finanční prostředky poukázány na bankovní účet. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnuté úvěry a zaplatit úroky z úvěru. Žalovaný však úvěr nesplácel (případně opakovaně překročil sjednaný limit kontokorentního úvěru), dostal se do prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru a žalobkyně tak využila svého práva a oba úvěry zesplatnila. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vznikl nárok i na zaplacení poplatku, jejichž výši soud považuje za přiměřenou a v souladu se zákonem. Žalobkyně rovněž prokázala, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného u obou úvěrových smluv.12. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu shora uvedených smluv o úvěru.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 110 Kč. T