13 C 53/2025-99 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 6. 2026 se žalobce po žalované domáhal zaplacení dluhu z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 11. 1. 2018, na základě které se žalované zavázala na svůj běžný účet zřízený na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 17. 6. 2016 poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Dle bodu I. odst. 3 smlouvy ke kontokorentnímu účtu byl úvěrový rámec poskytnut na dobu jednoho roku, počínaje následujícím dnem ode dne autorizace smlouvy. Žalobkyně splnila povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Při posuzování žalobce primárně vycházel z údajů uvedených v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 29. 12. 2017. Tyto následně ověřoval, byly posuzovány pohyby na účtu žalované od 29. 6. 2017 do 28. 12. 2017. Deklarovaný příjem žalované na účet opakovaně chodil, žalobce tak měl za prokázané a mohl předpokládat, že žalované bude i nadále přicházet na účet pravidelný příjem, který je bezpečně postačující k uhrazení úvěru (příjem 9 975 Kč). Informace, že žalovaná nemá jinde žádný úvěr, byla ověřena v databázi BRKI (propojený bankovní registr klientských informací). V době žádosti měla žalovaná jeden nesplátkový úvěr, který byl předchozím kontokorentním úvěrem, který žalované poskytla sama žalobkyně – k jeho ukončení došlo dohodou, což bylo zaznamenáno do tabulky posuzování. Ohledně dalších výdajů žalované žalobce pracoval s historií transakcí na účtu za období od 29. 6. 2017 do 28. 12. 2017, byla zkoumána transakční historie, současně byly navýšeny tvrzené náklady při posuzování schopností žalované splácet úvěr. Žaloba dále obsahuje popis uzavření smlouvy, autorizace apod. V rámci uzavřené smlouvy se žalovaná zavázala k placení poplatků za úkony a služby související se zřízením a vedením účtu. Žalované byl tedy poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Smlouva byla ukončena ke dni 11. 1. 2023. Žalobce k 31. 5. 2025 evidoval za žalovanou v důsledku poskytnutého a nesplaceného kontokorentního úvěru celkový dluh ve výši 17 417,07 Kč, v období od 12. 1. 2018 do 31. 5. 2025 byly k jistině pohledávky připsány úroky z úvěru v celkové výši 6 334,31 Kč a zákonné úroky z prodlení v celkové výši 2 991,91 Kč, zaúčtované poplatky představují částku 5 549 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila.2. Žalovaná se k předmětné věci nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá soudní zásilky.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Ve věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaná je polskou státní příslušnicí. Na danou věc dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, a to čl. 18 odst. 2, kdy smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli v místě jeho bydliště. Dle systému ISZR má od 11. 6. 2018 žalovaná bydliště na území ČR na adrese , adresa, .5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 11. 1. 2018 uzavřena platně smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru. Předcházející rámcová smlouva o poskytování platebních služeb byla uzavřena osobně na pobočce žalobce a obsahovala úpravu identifikace klienta, nastavení internet bankingu i způsob autorizace elektronických úkonů pomocí SMS kódu zasílaného na žalovanou určené telefonní číslo. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaná dne 29. 12. 2017 sama podala žádost o kontokorentní úvěr, žalobce řádně žádost posoudil a schválil. Dne 11. 1. 2018 žalovaná smlouvu elektronicky autorizovala jednorázovým SMS kódem zaslaným na její telefonní číslo, a tím byla smlouva platně uzavřena. Tato forma uzavření odpovídá § 561 občanského zákoníku a obchodním podmínkám banky, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by uvedené autorizační prvky byly zneužity. Soud dále dospěl k závěru, že žalobce řádně splnil povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy schopnost žalované splácet úvěr, a to tak, že žalobce řádně ověřil tvrzený příjem žalované přímým monitoringem pohybu na účtu, vyhodnotil historii účtu za období více než půl roku, ověřil existenci jiných úvěrů v registru BRKI, samostatně vypočetl nezbytné výdaje žalované a do posouzení zahrnul vyšší částku, než žalovaná uvedla, vyhodnotil, že žalovaná disponuje pravidelným příjmem postačujícím k úhradě splátky. Postup žalobce odpovídá požadavkům kladeným judikaturou na povinné posouzení úvěruschopnosti. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaná úvěr postupně čerpala, a to řadou debetních operací, úroky i poplatky byly účtovány v souladu se smlouvou, obchodními podmínkami i sazebníkem. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, proto se dostala do prodlení, v době podání žaloby byl již úvěr vypovězen. Na základě výpisu, přehledu úroků a poplatků je tedy postaveno najisto, že ke dni 31. 5. 2025 činila dlužná částka 17 417,07 Kč, která je složena z dlužné jistiny, úroku z úvěru, úroku z prodlení a poplatků. Žalovaná i přes výzvu žalobce dluh neuhradila. Soud proto vyhodnotil právní vztah mezi žalobcem a žalovanou jakožto smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, současně nezjistil, že by žalobce porušil ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (zejména § 86a násl.), a proto zavázal žalovanou k úhradě dluhu tak, jak je specifikován ve výrokové části I. tohoto rozsudku.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Na nákladech soudního řízení bylo žalobci přiznáno: zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, 3 úkony právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to § 14b odst. 1, druhý řádek (400 Kč za každý z úkonů), a to za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění a podání návrhu ve věci samé, dále 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a dále DPH 315 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 2 815 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.