17 C 11/2026-13 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 17.770 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému na úvěru po prověřování jeho úvěruschopnosti dne 16.12.2022 poskytla částku 15.000 Kč za poplatek v částce 12.270. Žalovaný uhradil jen 9.500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění předpokladů dle § 115a o.s.ř. rozhodl soud o věci bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 16. 12. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným, dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně poskytla žalovanému při uzavření smlouvy hotovost ve výši 15.000 Kč za poplatek ve výši 12.270 Kč a úrok ve výši 70,89 % p. a., což se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 455 Kč týdně.5. Žalovaný prohlásil, že proti němu není zahájeno insolvenční řízení. Uvedl, že má trvalé bydliště na adrese , adresa, , ale bydlí na adrese , adresa, , má příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši 21.914 Kč měsíčně, zaměstnán je na dobu neurčitou, za bydlení platí 8.000 Kč měsíčně, žije sám, neplatí hypotéku ani úvěr s balonovou splátkou. Je zatrženo předložení pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední dva měsíce, občanského průkazu. (zjištěno z citované smlouvy a z evidenční karty)6. Žalobkyně tvrdí, že provedla vyhledávání žalovaného v ISIR a ve své interní databázi, zkontrolovala telefonicky zaměstnání žalovaného, ověřila platnost rodného čísla a občanského průkazu v databázích, vyhodnotila odborné znalosti obchodních zástupců o dané lokalitě a zkontrolovala dokumenty předložené žalovaným před uzavřením smlouvy.7. Z upomínek a dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky do 7 dnů dopisem podaným dne 16. 7. 2025. (zjištěno z výzvy a podacího archu)8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 78 odst. 1 a 2 písm. a) a b), odst. 4 ZosÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.14. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.15. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.16. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť neověřovala tvrzené výdaje žalovaného, nedotazovala se na jiné nežli měsíčně splácené závazky, řádně neověřovala, zda má žalovaný vyživovací povinnosti, když se dotazovala jen na osoby, které s ním žijí. Nezjišťovala místo výkonu jeho práce, když sídlo zaměstnavatele bylo v Praze, zaměstnavatelem byla pracovní agentura, nedotazovala se, zda žalovanému běží výpovědní lhůta, byť věděla z evidenčního listu, že žalovaný není zaměstnán více než rok. Nadto žalobkyně neprokázala, že by kromě informací od žalovaného jakkoli tvrzené údaje prověřovala, byť dle § 78 ZosÚ měla mít dokumenty k prověřování úvěruschopnosti k dispozici.17. Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 ve věci sp.zn. C-755/22 dovodil, že i přesto, že je úvěr po určitou dobu splácen, je nutno se zabývat tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Soudní dvůr zdůraznil, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před riziky škodlivých následků, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Pokud by uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem směrnice spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce. V tomto směru shodně se vyjádřil i Krajský soud v Praze v rozsudku sp.zn. 27 Co 78/2024 ze dne 28.5.2024 i Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp.zn. 15 Co 256/2024 ze dne 9.1.2025.18. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smluv tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.19. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení jistiny po odečtení plateb na úvěru uhrazených. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok důvodný není.20. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a