17 C 175/2025-16 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částek uvedených ve výrocích tohoto rozsudku s odkazem na smlouvu o úvěru uzavřenou dne 26.3.2024. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované prověřovala nahlédnutím do databází bankovních a nebankovního registrů, exekucí. Případně vycházela z výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalobkyně tvrdí, že žalované na úvěru poskytla jistinu v částce 25.000 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání.4. Z listin doložených žalobkyní soud zjistil:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26.3.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 30.000 Kč za úrok ve výši za úrok ve výši 40 % p.m. (zjištěno ze smlouvy o úvěru)6. Žalovaná doložila výpisy z účtů za měsíce říjen 2023 až březen 2024, podle kterých činila její mzda 20.000 Kč měsíčně, 23.2.2025 čerpala spotřebitelský úvěr ve výši 9.500 Kč a k 26.3.2024 měla zůstatek na účtu ve výši plus 659 Kč. (zjištěno výpisy z účtu)7. Podle výpisu z účtu a zprávy banky byla žalované na její účet dne 26.3.2024 vyplacena částka 25.000 Kč.8. Výzvou odeslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 14.6.2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky ve lhůtě do tří dnů (zjištěno z výzvy a potvrzení).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.15. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.16. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.18. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.19. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala, zda žalovaná nemá vyživovací povinnosti, nezjišťovala, zda a jaké má nesplacené závazky. Žalobkyně v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ poskytla žalované spotřebitelský úvěr, byť s ohledem na výši zůstatku na účtu žalované věděla/měla vědět, že úvěruschopná žalovaná není. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 25.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.20. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. a s obsahem výzvy se stala pohledávka splatnou k 23.6.2025 a následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaná si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musela být vědoma už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovanou tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 54 %, neúspěšná v 46 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 8 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.149 Kč, z odměny advokáta ve výši 3x700 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t. (z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně obdobné žaloby uplatňuje opakovaně) a daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena dle § 160 o.s.ř.