17 C 220/2025-22 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 59.728,86 Kč s příslušenstvím s odkazem na úvěrovou smlouvu uzavřenou pod č. , hodnota, . Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované prověřovala nahlédnutím do databází bankovních a nebankovního registrů, exekucí, ISIR, z informací získaných od dlužníka i prostřednictvím licence , právnická osoba, . Případně vycházela z výpisů z účtu a výplatních pásek. Dále provedla lustraci v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Žalobkyně tvrdí, že žalované na úvěru poskytla jistinu v částce 28.059 Kč, žalovaná na jistině uhradila 133,06 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání.4. Z listin doložených žalobkyní soud zjistil:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22.7.2024 pod č. , hodnota, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované, spotřebiteli, úvěr do výše 24.000 Kč za úrok ve výši 1,066 % denně. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úroky a poplatky splatit ve splátkách. (zjištěno ze smlouvy o úvěru)6. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr uvedla, že disponuje s čistým příjmem 13.000 Kč měsíčně. Žije sama. Dle žádosti byl ověřen její příjem ve výši 22.498 Kč měsíčně. (zjištěno z žádosti)7. Podle výpisu z účtu a dle zprávy banky byly žalované na její účet v srpnu a září 2024 vyplaceny žalobkyní částky v celkové výši 28.059 Kč.8. Dopisem doručeným na adresu bydliště žalované dne 25.9.2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky ve lhůtě do tří dnů (zjištěno z výzvy a potvrzení).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.15. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.17. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.18. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala, zda žalovaná nemá vyživovací povinnosti, nezjišťovala, zda a jaké má nesplacené závazky. Žalobkyně ani neprokázala ověření příjmu žalované. Součet příjmů přicházejících na bankovní účet bez identifikace příjmů není dostatečným prokázáním příjmů žadatele o úvěr, když takovýmito příjmy mohou být sociální dávky nebo také poskytnuté úvěry/zápůjčky.19. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 27.925,94 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.20. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dopisem doručeným dle § 570 o.z. dne 25.9.2025. V souladu s obsahem výzvy se stala pohledávka splatnou k 29.9.2025 a následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaná si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musela být vědoma už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovanou tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnější žalované náklady v řízení nevznikly.