17 C 221/2025-43 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 16.000 s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému na úvěru dne 3.10.2024 poskytla částku 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a úrok uhradit ve splátkách ve výši 3.200 Kč měsíčně. Žalovaný však na splátkách uhradil jen 12.800 Kč. K prověřování úvěruschopnosti tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z externí společností zpracované kompletní historie pohybů na bankovním účtu žalovaného za poslední tři měsíce, z informaci v centrální evidenci exekucí, ze své interní databáze, z rejstříku SOLUS, AML a AML/CFT, REPI, z údajů v občanském průkazu a z výpisu z databáze neplatných dokladů. Ze získaných údajů byla provedena pokročilá analýza dat, které byly aplikovány na moderní statistické modely k hodnocení finanční situace a predikci chování žalovaného, čímž došlo k potvrzení úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. rozhodl soud o věci bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 3.10.2024 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným, dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč za úrok ve výši 20 % měsíčně, což se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 3.200 Kč měsíčně. (zjištěno z citované smlouvy)5. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, má příjem ze zaměstnání ve výši 32.000 Kč měsíčně, za bydlení platí 10.000 Kč měsíčně, na své finanční závazky 12.000 Kč měsíčně.6. Žalobkyně doložila fotokopii občanského průkazu, výsledek vyhledávání žalovaného v centrální evidenci exekucí (bez záznamů), registrů SOLUS, REPI (bez záznamů). Žalobkyně tvrdí, že z výpisů z účtů žalovaného zjistila jeho příjem ve výši 45.106 Kč měsíčně a výdaje na bydlení, domácnost a závazky ve výši 146 Kč měsíčně. Tyto výpisy žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila.7. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že částka 16.000 Kč byla vyplacena žalovanému dne 4.10.2024 na jeho účet.8. Z upomínek a dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby upomínala a následně úvěr zesplatnila, přičemž vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do 4.6.2025. Oznámení o zesplatnění bylo podáno na poštu dne 21.5.2025. (zjištěno ze zesplatnění a podacího lístku)9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.14. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.15. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.16. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť se nedotazovala žalovaného na jiné závazky nežli hrazené měsíčními splátkami, nedotazovala se ho, zda a jak splácí své závazky, když jí uváděl, že splácí 12.000 Kč měsíčně, aniž by uvedené bylo jakkoli patrné z údajně předložených výpisů z účtů, žalobkyně nezjišťovala zdroj příjmů žalovaného, zda je ve zkušební době, běží mu výpovědní lhůta, má náklady na dojíždění za prací.17. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smluv tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.18. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 3.200 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok důvodný není.19. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanoveními § 570 o.z. a s obsahem výzvy k zaplacení se stala pohledávka splatnou k 4.6.2025 a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení s její platbou. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědoma už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnějšímu žalovanému náklady v řízení nevznikly.