17 C 37/2026-39 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částek uvedených ve výrocích tohoto rozsudku. Tvrdí, že s žalovaným uzavřela dne 5.8.2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal 12.000 Kč, avšak řádně úvěr nesplácel – uhradil pouze 4.078 Kč. Vedle jistiny ve výši 10.212 Kč se žalobkyně domáhá nákladů, smluvních pokut a poplatků. Žalobkyně tvrdí, že v rámci poskytování úvěrů prověřuje bonitu spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii žalobkyně využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, resp. posouzení měsíčních disponibilních financí po odečtu nákladů klienta. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje žalobkyně k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Žalobkyně takto prověřovala i úvěruschopnost žalovaného. U výdajů vycházela žalobkyně ze svých výpočtů limitu nejvyšší měsíční splátky a své metodiky, neboť spousta žadatelů o úvěr ani řady svých výdajů není vědoma. U příjmů bere žalobkyně v úvahu, že potvrzení o reálném příjmu nezaručuje příjem i do budoucna a že potvrzení může být paděláno. V dané věci považuje žalobkyně tvrzení žalovaného o příjmu i s ohledem na výši úvěru a výše uvedenou analýzu za dostatečná. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023.2. Žalovaný namítal nedostatečné prověřování úvěruschopnosti, když v době uzavření smlouvy s žalobkyní činil jeho příjem okolo 26.000 Kč měsíčně, náklady na bydlení hradil ve výši 10.500 Kč, splácel úvěr u , právnická osoba, ve výši 2.194 Kč, nebylo v jeho možnostech v dohodnuté lhůtě úvěr splatit. Také požádal o splátky v rozsahu 500 Kč měsíčně, což odůvodnil výší příjmů (26.000 Kč), náklady na bydlení (10.500 Kč), závazky splácené ve splátkách po cca 7.000 Kč měsíčně.3. O věci bylo za splnění podmínek dle § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Z úvěrové smlouvy a z úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka s žalovaným jako spotřebitelem uzavřeli dne 5.8.2025 smlouvu o poskytnutí ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů.5. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznamy v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS. Dle registru NRKI měl 4 splátkové a 1 nesplátkový úvěr, na splátkách hradil 36.717 Kč. Zbývalo mu uhradit 272.573 Kč. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že má příjem ve výši 26.000 Kč, ostatní členové domácnosti mají příjem 26.000 Kč, minimální výdaje na bydlení činí 10.616 Kč, hradí splátky v částce 2.435 Kč měsíčně.6. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovanému byla částka 12.000 Kč z účtu žalobkyně číslo , č. účtu, , který je uveden jako účet, na který má být úvěr splacen, vyplacena.7. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný mimo platby uvedené žalobkyní v žalobě uhradil žalobkyni i platbu 500 Kč dne 27.2.2026, a to na účet, ze kterého mu byl úvěr vyplacen. Platba není označena variabilním symbolem.8. Z výzev a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby úvěru upomínala.9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.13. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.14. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala příjmy žalovaného, nezjišťovala, zda případně nemá dosud nesplacené dluhy nezaznamenané v registrech dlužníků. Aby byl statistický model využitelný, musí být k dispozici alespoň základní data o žadateli o úvěr. Jestliže příjmy žadatele nejsou ověřovány vůbec a jeho výdaje nejsou zjišťovány, nelze uzavřít, že by podmínky § 86 ZosÚ byly naplněny. Rezignovat na ověření příjmů a zjišťování výdajů nelze ani u úvěrů v částce 12.000 Kč, neboť takový přístup by znamenal popření smyslu předpisů na ochranu spotřebitele.15. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 7.422 Kč. Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající poměru jejího úspěchu. Její náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.17. S ohledem na sociální situaci žalovaného a souhlas žalobkyně se splátkami soud povolil žalovanému splátky.