Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí 18 C 117/2026-19 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení 17 580 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými.3. Původní věřitel jednal s žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru, nicméně nebylo prokázáno, že by smlouva byla uzavřena, protože doložené znění smlouvy nebylo podepsáno žalovaným (návrh smlouvy o úvěru, žádost, formulář). Žalobkyně však prokázala, že na bankovní účet žalovaného bylo zasláno dne 8. 7. 2024 celkem 10 000 Kč (potvrzení o platbě, sdělení banky). Původní věřitel pohledávku postoupil ve prospěch žalobkyně, o čemž byl žalovaný postupitelem vyrozuměn (postupní smlouva, oznámení o postoupení). Žalovaný byl k plnění vyzýván původním věřitelem i právním zástupcem žalobkyně (výzva, výzva advokáta a potvrzení o podání a doručování).4. Z dalších důkazů soud s ohledem na níže uvedené posouzení nic nezjišťoval. S ohledem na nepřítomnost účastníků při jednání jim soud nemohl poskytnout procesní výzvy a poučení, zejména ohledně prokázání uzavření smlouvy (akceptování návrhu smlouvy). Z žalobních tvrzení neplyne, že by žalovaný na daný dluh něco uhradil. Žalovaný toto tvrzení nezpochybnil a jelikož se nedostavil k jednání, nemohl být ani soudem vyzván k doložení případných úhrad. Soud proto vychází z toho, že ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho.5. Žalobkyně prokázala notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022).6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, či ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5213/2016, a ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018).8. Za situace, kdy bylo prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému a vrácení 0 Kč, lze učinit závěr o důvodnosti části žaloby na základě skutkových tvrzení a doložených listin. Žalobkyně totiž reálně byla ochuzena o částku 10 000 Kč. Tuto částku lze považovat za kvantifikaci, která odpovídá bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat (§ 2993 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žaloba důvodná není, jelikož nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy. Žalobkyni proto nenáleží další tvrzené nároky z titulu smlouvy.9. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku prodlení dlužníka, zde soud vyšel s ohledem na povahu uplatněného nároku (bezdůvodné obohacení) v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. z toho, že žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou, která byla do sféry žalovaného dodána 3. 11. 2025, v přiměřené lhůtě do tří dnů. První den prodlení tak připadá na 7. 11. 2025. Za předcházející období žalobkyni nárok na úrok z prodlení nepřísluší.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 344 Kč, přičemž tato částka představuje 13,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 580 Kč sestávající z částky 3 x 400 Kč (převzetí, výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.