Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí 18 C 50/2026-38 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení 53 820 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými.3. Žalobkyně jednala s žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru s limitem 30 000 Kč, nicméně nebylo prokázáno, že by smlouva byla uzavřena, protože doložené znění smlouvy nebylo podepsáno žalovaným (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však prokázala, že na bankovní účet žalovaného zaslala dne 17. 5. 2024 a 18. 5. 2024 celkem 30 000 Kč (potvrzení o platbě a sdělení banky). Žalobkyně následně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (zesplatnění, předžalobní výzva a potvrzení o odeslání a o doručování). Podle obsahu žaloby, který žalovaný nezpochybnil, neuhradil žalovaný na daný dluh ničeho, což plyne i z vyjádření banky (sdělení banky).4. Z dalších důkazů soud s ohledem na níže uvedené posouzení nic nezjišťoval. S ohledem na nepřítomnost účastníků při jednání jim soud nemohl poskytnout procesní výzvy a poučení, zejména ohledně prokázání uzavření smlouvy (akceptování návrhu smlouvy) a/nebo případných (dalších) úhrad ze strany žalovaného.5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, či ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5213/2016, a ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018).7. Za situace, kdy bylo prokázáno poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému a vrácení 0 Kč, lze učinit závěr o důvodnosti části žaloby na základě skutkových tvrzení a doložených listin. Žalobkyně totiž reálně byla ochuzena o částku 30 000 Kč. Tuto částku lze považovat za kvantifikaci, která odpovídá bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat (§ 2993 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žaloba důvodná není, jelikož nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy. Žalobkyni proto nenáleží další tvrzené nároky z titulu smlouvy (smluvní úrok a smluvní pokuta).8. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku prodlení dlužníka, zde soud vyšel s ohledem na povahu uplatněného nároku (bezdůvodné obohacení) v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. z toho, že žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou (doručenou 27. 10. 2025) v přiměřené lhůtě do tří dnů. První den prodlení tak připadá na 31. 10. 2025. Za předcházející období žalobkyni nárok na úrok z prodlení nepřísluší.9. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč, přičemž tato částka představuje 11,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 691 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 820 Kč sestávající z částky 2 x 3 260 Kč (převzetí věci a žaloba) a z částky 1 630 Kč (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.