18 C 55/2026-16 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení náhrady škody způsobené žalovanou jako zaměstnankyní. Žalované vznikl schodek na svěřených hodnotách ve výši 95 242 Kč, což žalovaná písemně uznala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila spornými.3. Soud podle § 115a o. s. ř. a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Žalovaná byla zaměstnána od , datum, jako , Anonymizováno, (pracovní smlouva). Žalovaná podepsala dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dohoda ze dne , datum, ) a absolvovala vstupní instruktáž (záznam, bezpečnostní řád). Žalovaná dne 16. 2. 2023 písemně uznala svůj dluh ve výši 95 242 Kč, který vznikl téhož dne odcizením jí svěřených hodnot , Anonymizováno, . Žalovaná na policii uvedla, že peněženku ponechala v autě a při vystupování jej neuzamkla a pak už tato v autě nebyla. Tato věc byla následně policií odložena (podání vysvětlení, usnesení PČR). Pracovní poměr žalované byl zrušen ve zkušební době ke dni , datum, (rozvázání pracovního poměru). Žalovaná žádala o možnost splátek, ale s ohledem na ukončení pracovního poměru jí nebylo vyhověno, a poté byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu (e-mailová komunikace a výzvy žalobkyně).5. Podle § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.6. Podle § 259 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši.7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Uznání dluhu je samostatným utvrzovacím institutem; utvrzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018).9. Ze strany žalované došlo k uznání dluhu v konkrétní výši, toto právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm určitě uveden důvod dluhu včetně specifikace jednání, na základě kterého vznikl, a jeho výše. Uznání dluhu nebylo v řízení ze strany žalované nijak zpochybněno. Právní jednání žalované tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného dluhu v době uznání. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít tuto skutečnost za prokázanou. Jen pro úplnost soud dodává, že žalovaná byla poučena v bezpečnostním řádu, že služební peněženku musí mít trvale u sebe a tato se nesmí ponechat bez dozoru ani volně ložená ve vozidle.10. Protože žalovaná byla v řízení zcela pasivní, v řízení k vyvrácení domněnky o trvání dluhu nedošlo, žalovaná dosud pohledávku nezaplatila a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak, bylo žalobě vyhověno, a to na základě § 252 a § 259 zákoníku práce a § 2053 o. z. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. Jelikož žalovaná neuvedla ani žádné tvrzení ohledně svých aktuálních poměrů, nemohl soud uvažovat o případné variantě úhrady dluhu v přiměřených splátkách.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 710 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 810 Kč a z náhrady za dva úkony (výzva k plnění a žaloba) ve výši 2 x 450 Kč při analogické aplikaci § 13 odst. 4 advokátního tarifu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, podle kterého nezastoupenému účastníku je třeba přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem).