20 C 32/2025-33 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 25. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 10 351,29 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 26. 9. 2023 smlouvu o úvěru, jejímž prostřednictvím poskytl žalované celkem částku 4 900 Kč. Úvěr měl být splacen společně s poplatkem ve výši 5 451,29 Kč nejpozději do 26. 10. 2023. Žalovaná však ničeho neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku a kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný poplatek, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.3. Žalobkyně v podání ze dne 27. 11. 2025 sdělovala, že žalovaná byla lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost žalované, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobkyně je tedy v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost. Původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou, žalobkyně však nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti.4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neučinila soudu žádné podání, ani se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinila v řízení spornými. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Původní věřitel , Anonymizováno, . uzavřel s žalovanou dne 26. 9. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně poplatku. Úroková sazba činila 40 % ročně, RPSN pak 10 791,20 %. Úvěr měl být splacen prostřednictvím 1 měsíční splátky, tedy do 26. 10. 2023 v celkové výši 10 512,39 Kč (před slevou). Poskytnutí částky 4 900 Kč na účet žalované žalobkyně prokázala Detailem poukázky. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě služné částky a byla upozorněna na možné soudní řízení. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2024, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024.6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. , Anonymizováno, vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nepředložila ničeho. Pouze konstatovala, že žalovaná byla lustrována v různých databázích, že původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost žalované formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalované a že vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou.16. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Původní věřitel tak zcela rezignoval na ověření příjmové a výdajové stránky žalované, ověření žalované v různých databázích zůstalo pouze v rovině tvrzení. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabýval. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami.17. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla ř